Od začátku roku čtu (na mé poměry) rychle jak ďábel, dnes ráno jsem rozečetla třicátou knihu. Oproti řadě z vás jsem žabař, ale když si vezmete, že před dvěma lety jsem si třicet knih stanovila na celý rok (a překonala tuto hranici o pouhých šest titulů)... Každopádně 19. 3. jsem dočetla svou 29 knihu a "teprve" dnes nakousla další. A víte co? Ač uběhly jen čtyři dny, mám pocit, že ta pauza trvala měsíc!
Člověk si velmi snadno a rychle zvykne na svou každodenní dávku příběhů. Na blozích občas čtu články o tom, kterak bloger ztratil chuť číst a jak ho to trápí. Myslím, že je to docela normální a tato situace občas potká každého čtenáře. A čím vášnivěji knihy čte a miluje, tím je podle mého názoru riziko, že přijde čtecí krize, vyšší. Já žádnou krizi neměla (taky jsem nečetla pouhé čtyři dny, a to počítám jen knihy, časopisů jsem mezitím pár zhtla), přesto se mi jednou stalo, že jsem cítila, že jsem poněkud... přehlcena příběhy. Ne, že bych kvůli tomu ztratila chuť číst. Ale najednou jsem cítila, jak se v mé hlavě všechny ty osudy literárních hrdinů, události, zvraty a šťastné i hořké konce převalují jako kaše. Nebylo to nepříjemné, jen takové... zvláštní.
Čtení je super a mělo by se číst co nejvíc. Zastávám názor, ať si každý dělá co chce (samozřejmě v jistých mantinelech), a kdo chce trávit veškerý svůj volný čas nad stránkami knih, ať ho klidně tráví. Ale možná, že občas mozek řekne dost. Že už nechce vstřebávat cizí příběhy, ale prožívat chvilku ten "svůj". Jinak řečeno - čtení je nádherná a báječná činnost, ale ani ten nejvášnivější čtenář by podle mě neměl zapomínat na svůj reálný život. A možná jsou čtenářské krize takovým signálem, že je čas si od čtení na chvilku odpočinout. Takže se nenechte stresovat, když se vám náhodou den, týden, měsíc nebude chtít otevírat knížku, zapomeňte na to, že nestíháte plnit reading challenge a zkuste tomu nechat volný průběh. Uvidíte, že se pak do čtení pustíte s o to větší chutí. :-)
Obrázek jsem si půjčila z http://esu8nwea.weebly.com/reading--la.html.
2026 ©