V minulém článku jsem vám dala ke třem knížkám, které mám připravené ke čtení, nápovědu, a jeden čtenář opravdu dvě poznal. :-) Co mi tedy bude při knížkovém maratonu, který se koná již tuto sobotu, dělat společnost?
Tři knihy, tři autoři, tři nakladatelství, 872 stran
"První knížka je malá, útlá, s černou obálkou a její autorku spousta z vás zná (z naší FB bloggerské skupiny či osobně)."
Tohle nemůže být nic jiného než Hladová přání Terezy Matouškové. Bude to mé první setkání s autorkou, takže se už těším. Záměrně jsem si o knize nic nehledala a nechám se (snad příjemně) překvapit zápletkou, prostředním i hrdiny. Vzhledem k počtu stránek (100) to bude taková jednohubka po návratu z posezení s přáteli, kde budeme (doufáme!) slavit výhru našich hokejistů. :-)
"Druhá knížka je rozsáhlejší, ale není to počtem stran žádná bichle, byť tak formátek a tloušťkou vypadá. Je od zahraničního autora a psaná netradičním reportážním stylem. Vyšla před několika málo roky a vyvolala senzaci, stejně jako její filmová adaptace."
Martin Velek správně uhodl, že jde o Světovou válku Z od Maxe Brookse. Tady už toho vím víc - je to fantasy/hororový příběh o globální válce se zombie. Na knize mě hlavně láká styl - nemá klasický děj, ale příběh se splétá z reportáží, článků a svědectví účastníků. I proto si myslím, že to bude hodně čtivé a na konec (344. stranu) se dostanu jedna dvě.
"Třetí knížka je první díl trilogie ve stylu drsné fantasy. V češtině již vyšla kompletní a vyvolala velkou pozornost. Hlavní hrdina má pouze devět prstů."
Kdybych ještě měla sílu a chuť (a snad budu!), tak se zřejmě začtu do románu Sama čepel od Joea Abercrombieho. Příběh by mi mohl sedět - je totiž psát v mém oblíbeném stylu drsné temné fantasy a je o hrdinech, kteří nejsou zrovna vzor ctností. Knížka měla hodně pozitivních recenzí a čtenářských ohlasů, tak jsem zvědavá, jak mě zaujme. Má 428 stran.
No a pak mám ještě rozečtenu Dunu od Franka Herberta, ale nevím - rozečetla jsem a asi na padesáté stránce odložila. Ne, že by mě to nebavilo, ale ani nijak nestrhlo. Doufám ale, že se k ní vrátím dřív, než všechno zapomenu. :D
A teď čtu Kostičas od Samanthy Shannon a je to mazec! Po trochu zmateném začátku (který mi připomínal nedávno dočtené Zoo City, jež se mi moc nelíbilo) se to rozjelo a jede a je to super! Jsem na 38 kindle procentech a do víkendu určitě dočtu.
A co plánujete číst (nejen) o maratonu vy?
2026 ©