Kouzelné Lago di Garda aneb Kudrnovské ferratování v best partě!

Cestování s CK Kudrna je vždy zárukou bezvadné party. V žilách lidem jezdících na outdoorové zájezdy prostě tepe stejná krev, a proto jsem vůbec neměla obavu vyrazit poprvé v životě na sólo dovolenou. Věděla jsem, že už v Brně při nástupu do autobusu budu mít dvacet nových kamarádů. Ale takové souznění, které jsem při čtyřdením výletu do kouzelné oblasti italského jezera Garda zažívala, jsem přece jen nečekala. Ve spojení s nádherným, teplým počasím babího léta a ferratami to tak byla naprosto výjimečná dovolená, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Protože mě nečekal žádný přechod, ale pohodlné ubytování v chatce s polopenzí, nemusela jsem se při balení příliš krotit, ale řekla jsem si, že i tak nebudu brát žádné zbytečnosti a i s obědy, svačinami, ešusem a hrnkem jsem se vlezla do 40 l batohu. Přesto mi jedna důležitá věc chyběla - kraťasy! Věděla jsem sice, že má Garda příjemné klima a při troše štěstí nás ani na konci září nečekají chladné dny, ale přece jen podzim... Ale současně jsem byla ráda za topení v chatce, protože noci byly docela chladné (kempovali jsme u sousedního jezera Ledro ve výšce zhruba 600 m n. m.). Dopřála jsem si totiž luxus spaní pod střechou, nechtělo se mi tahat se stanem, kartimatkou, spacákem, sama ho stavět, sama balit... A bylo to super rozhodnutí, ve čtyřlůžkové chatě jsme spaly jen dvě, měly k dispozici koupelnu, vařič, televizi (!), fén (!!), ledničku (!!!)...

V úterý jsem si tedy donesla batoh do práce a ve tři odsvištěla autobusem do Brna, čas do večerního odjezdu strávila na kafíčku a s předstihem se celá natěšená přihnala na Zvonařku. Zájezd začal víc než skvěle - měla jsem pro sebe celou dvousedačku! Ferratový zájezd byl plně obsazen, ale dva cyklistické, které jely s námi, ne, proto zbyla spousta míst. Takže jsem se v noci i docela prospala, rozhodně víc než obvykle. Za svítání jsme dorazili na parkoviště mezi Gardou a Ledrem, dali si první snídani z jako obvykle fantastické kudrnovské polopenze a vyrazili na první ferratu.

Spíš tedy "ferratu". Z programu zájezdu jsem věděla, že to bude z hlediska obtížnosti víc než pohodové, echt ferraty nás vlastně čekaly jen v pátek, a já už jednu měla z letošního návratu z Gran Paradisa zlezenou, takže se nebylo čeho bát. Prostě spíše turistika s nějakým tím exponovanějším místem. Ve středu jsme tedy vylezli na kopec Cima Rocca s krásným výhledem do kraje. Po noci v autobuse a s výhledem na další den ideální. Po návratu do kempu lukulské hody v podobě večeře a nemálo účastníků ozkoušelo Ledro, v mém případně ovšem asi jen na minutu, nadmořská výška a hlavně pokročilá roční doba byla na teplotě znát. :D

Ve čtvrtek jsme měli v plánu vylézt ferratu Che Guevara, která opět nebyla vůbec obtížná, ale to převýšení! 1400 metrů nahoru nám dalo pořádně zabrat. Pátek byl oproti tomu pohodový, čekala nás ferrata Monte Albano, krátká, ale technicky mnohem obtížnější, zato s pohodlným a nepříliš dlouhým nástupem a sestupem. Jak jsem již zmínila, lezla jsem ji na konci srpna a přišla mi docela náročná, už vyšplhat se na úvodní skalku bez lana byl problém, následoval docela náročný traverz, pak už spousta kramlí, ale zato trochu do převisů, tedy na sílu... A především byla skála těmi miliardami bot pořádně uklouzaná. Ale jak jsem ji lezla podruhé a po zážitku ze "Sisiny" v mezidobí (povídám o ní zde), přišla mi lehoučké, asi budu muset všechny ferraty lézt dvakrát. :D Pak jsme kousek přejeli a vyrazili na naprosto kouzelnou cestu vedoucí úzkou soutěskou s vodopády. Ferrata vedla po kramlích přímo ve skále, čekaly nás dva hravé lanové mostky, prostě nádhera. A ještě zbyl čas na návštěvu večerního městečka Arca, proslulého horolezeckými obchody - nic jsem nekoupila, ale to množství lezeček mě inspirovalo k tomu začít opět chodit na stěnu. :-) Arco mě potěšilo i obřím cappucinem, které je v Itálii jinak těžké sehnat, oni jsou zvyklí pít kávu z náprstků a já mám ráda, když je toho mlíka co nejvíc. :-) V kempu jsme pak s ohledem na poslední večer tmelili partu tak řádně, že jsem po dlouuuuuuhé době šla spát kolem půlnoci a v poněkud povzneseném stavu... 

Poslední den jsme si dali do těla. Lezli jsme na kopec nad Gardou, nástup 600 výškových metrů, ferrata dalších cca 700, navíc v divném počasí - dusno, mlha, valily se z nás litry potu... Opět to byla hlavně turistická cesta, zpestřená několika dlouhými žebříky. Sestup byl zdlouhavý, ale dole čekala odměna - šli jsme se vykoupat! Osvěžení v Gardě, která nebyla zdaleka tak studená jako Ledro, bylo výborné, a pak už  jen pizza, zmrzlina a před desátou jsme naskočili do autobusu a tradá domů... 

V šest ráno v Brně, nějaké ty slzičky a pusa od ucha k uchu, zasněný přejezd do Olomouce a žíly napěchované endorfiny. Jedním slovem? FANTAZIE!

Na více fotek se můžete, pokud se přátelíme na Facebooku, podívat zde