Zamilovat se zas a znova...

O víkendu jsem se bavila s kamarádem o tom, jak moc (ne)obyčejná nám Olomouc - naše (v jeho případě téměř) rodné město - přijde. On tvrdil, že jak v ní bydlí celý život, už ji ani moc nevnímá, já naopak vyprávěla, že čím víc času v ní trávím, tím víc se mi líbí. Jen člověk musí pořádně otevřít oči, zvednout hlavu nad úroveň chodníků, našpicovat uši a nasát jedinečnou atmosféru, která tu panuje...

Je skvělé vnímat své město jako turista. A tím nemyslím jen přečíst si knížky o historii, seznámit se s původem památek či nastudovat mapy, ale především si všímat věcí, které člověk při návštěvě jiných měst běžně registruje a doma mu zůstávají často skryté. Tak jsem nedávno "objevila" skulpturu na střeše jednoho domu v centru, v parku malou fontánku zpola skrytou stromy... 

Ale i toulat se volně ulicemi a uličkami, kam jen nohy nesou, je paráda. A člověk nemusí objevovat průchody, kterými nikdy nešel, či zabloudit do částí města, které zatím nenavštívil - mně osobně naplňuje i procházení míst, která znám jako své boty. Proto taky pořád lezu na věž sv. Mořice a pravidelné procházky mě většinou zavedou na Lazce, v jejichž ulicích se mi po osmihodinovém sezení před počítačem báječně relaxuje. Přijde mi totiž, že čím víc Olomouc znám, tím víc jsem schopná vnímat její krásu a atmosféru. 

Samostatnou kapitolou jsou akce. Veletrhy, jarmarky, koncerty, divadla, ohňostroje, půlmaraton... Moc ráda téměř všechno navštěvuju, příjemně se mi tráví čas v centru, kde se něco děje. Je skvělé vyběhnout z domu a za minutu se dostat přímo do centra dění. Bez věcí, bez deštníku, vždyť se člověk kdykoliv může vrátit zpátky. A teď v létě je to prostě paráda, můžu mít z náměstí opalovací terasu. Když nám před rokem nefungovalo wifi, nosila jsem si notebook k Trojici, vyhřívala jsem se na lavičce, pozorovala cvrkot a vyřizovala si vše potřebné skrze volné sítě, které jsem chytala z okolních restaurací. Než mi došla baterka. :-)

Do svého města se prostě stále znova a znova zamilovávám. Pokaždé, když jdu přes náměstí (minimálně dvakrát denně), pokaždé, když stoupám po schodech na Mořickou věž, pokaždé, když si v parku zuju boty a překonávám ten nádherný kus zeleně v kontaktu se zemí, pokaždé, když ráno v ulicích potkávám tváře, které se za ty měsíce staly dobře známými... Zkuste se nechat okouzlit taky. Olomoucí, ale hlavně svým městem. Já to při jeho návštěvě rozhodně udělám!

Fotky patří Informačnímu centru Olomouc - prohlédněte si jeho Instagram.