Ohlédnutí za rokem 2018

Stejně jako rok 2017 byl i ten (stále ještě) letošní skvělý. Snad jen méně divoký, ale zážitky napěchovaný až po okraj. O každém z nich bych mohla napsat celý esej, ale učetli (případně unudili) byste se k smrti, a tak jen výběrově a letem světem. A že těch dvanáct měsíců stálo za to prožít!

Leden

První den nového roku jsem absolvovala jako obvykle výšlap na Velký Kosíř a z dalších událostí stojí za vypíchnutí prezidentské volby, které jsem tentokrát strávila jako člen volební komise a bylo to skvělé. Snadné počítaní a podařilo se mi přečíst dvě knihy. :D Plus několik bizarních zážitků, lidi jsou různí... V našem okrsku navíc vyhrál Drahoš, přestože to celkově dopadlo bohužel jinak. 

 Únor

Výlet na běžkách, intenzivní sledování olympiády (včetně několika opravdu brzkých budíčků), ale především kosaaaa - vzpomínáte na ty mínus patnáctky, které se držely až do prvních březnových dnů? Pořádná zkouška mého ranního procházkování - a obstála jsem! O to víc jsem si pak vážila, když se teploty spořádaně vrátily k nule, to byl úplný  havaj. :D Jeden stylový status, který jsem postovala 26. února:

Brrr, dneska -13, takže další svetr a návleky na kolena a už mi mrzne jen zadek a stehna a jinak je to dobré. :D

Březen

Pracovně jsem se zúčastnila knižního (mini)veletrhu v Ostravě - velmi příjemné tři dny, byť docela záhul, pár hodin jsem byla na stánku úplně sama, při odskočení na toaletu překonávala sprinterské rekordy, zážitkové ubytování plné extrémů - levná a poněkud zapáchající ubytovna s podivnou obsluhou a jedna noc v nádherném hotelu s bufetovou snídaní a čokoládkou na polštáři). Taky jsem absolvovala první jarní výlety (okolo Grygova a kolem Macochy) a na procházkách střídavě nasazovala a odhazovala zimní bundu. První jarní den chumelilo, ale už dávno přišlo ranní sluníčko, a to je pro mě nejvíc...

Duben

Poprvé jsem vytáhla kolo, s Fridexem oslavila pětileté výročí, absolvovala letošní druhý výšlat na Velký Kosíř, podruhé běžela charitativní běh pro Světlušku (a výrazně si tak zvýšila sebevědomí před červnovou desítkou v rámci Olomouckého půlmaratonu), a především strávila Velikonoce v jižních Čechách. České Budějovice, Český Krumlov, Třeboň, výlet na Kleť, muzeum rekordů v Pelhřimově, exurze v bylinkové zahrádce, magický kout v Holašovicích - a šíleně dlouhá cesta autem s posádkou s orientančím smyslem pod bodem mrazu. Ale dojeli jsme v pořádku tam i nazpět, a to je hlavní. :D

Květen

V květnu pokračovala má běžecká přípava (počet závodů a vlastních tréninků byl skoro stejný :D) na červnovou desítku. V rámci sportovního dne Univerzity Palackého jsem se účastnila tradičního běhu olomouckými parky, kde jsem uběhla pět kilometrů za 33 minut a 18 vteřin. Odpoledne jsem se vydala veselit  na majáles, který byl letos ve znamení stoletého výročí založení Československa. Průvod, korunovace krále, vědomostní a sportovní aktivitky v parku a diskuze o české a slovenské hudbě. V květnu jsem ale hlavně pochodovala - účastnila jsem se celorepublikové akce Do práce na kole, v běžecké/chodecké kategorii jsem v rámci Olomouce vyhrála! Samozřejmě jsem opět tři dny prodávala jako divá na Světě knihy a podruhé jsem se zúčastnila (cyklo)turistické akce Putování za loštickým tvarůžkem. Ale vrcholem května se stal víkend na Malé Fatře - takový kousek to z Olomouce je a taková nádhera! Dobyli jsme nejvyšší vrchol pohoří, prolezli Jánošikovy diery, v kempu si vařili fazole v ešusu... Určitě chci opáčko, ještě je co zdolávat!

Červen

V červnu začal náš šílený trojboj, který se spontánně rozrostl na čtyřboj a začal dost nešťastně - já hloupá (či spíš nezkušená) jsem si už někdy v dubnu slavnostně koupila boty na ledovcový kurz, vyzkoušela je řádně v obchodě a po deseti minutách usoudila, že super, kupuju a nemusím rozcházet! Fridex mě přesvědčil, že to není dobrý nápad, a tak jsem v nich vyrazila na jeden turistický pochod kousek od Olomouce. A nastalo peklo. Necelých 17 kilometrů a puchýře velké jako Austrálie. A nebylo to nerozchozenými botami, ale tím, že jsem nevěděla, že nohy dost natečou a boty mi tak byly malé. U normálních bot to není problém, ale ledovcové jsou dost tvrdé a nepoddajné. A za čtyři dny už se jelo na kurz! S pomocí speciálních náplastí, pásek, kvalitních turistických ponožek, a zejména obrovské dávce vysokohorské euforie jsem vše zvládla - a byla to naprosto jedinečná dovolená, nad kterou spokojeně chrochtám zde. A za týden jsme běželi tu slavnou štafetu a dopadlo to taky super - povídání tady. A za další týden... ale to už byl vlastně červenec. :-)

Červenec

Druhá polovina čtyřboje - Švýcarsko! Po ferratách! S CK Kudrna! Škoda, že úplně nevyšlo počasí, ale dva dny jsme měli výstavní a hlavně hory jsou úžasné, i když prší. Plus samozřejmě skvělá parta, s Kudrnou ani nelze jinak. Podrobněji zde. A protože jsme toho ještě neměli dost, pátý den po návratu jsme opět jeli za hranice republiky i všedních dnů - do národního parku Hohewand. Počasí tentokrát ukázkové, cesty přiměřeně náročné, prostě další parádní dovolená, o které se rozepisuju tady. A ještě jednu červencovou sobotu jsem si užívala v Rakousku - na návštěvě přenádherných zahrad v Tullnu.

Srpen

Co se dá stihnout za dva dny? Třeba strávit šest hodin za volantem, s naloženým batohem se vydrápat 1 200 metrů nahoru, druhý den ještě o 800 metrů výš na vrchol našeho nejbližšího ledovce, Dachsteinu (2 995 m. n. m.), a šup úplně dolů a pak zase odřídit cestu domů. Aneb báječná minidovolená s novými mačkami a cepíny, o které se více dozvíte tu. A definitivní utvrzení, že boty nerozchodím a potřebuju nové, což se mi v srpnu podařilo zrealizovat - vyběhla jsem v nich na Lysou a dobré. Tak snad už to půjde. :-) Klidný závěr srpna zpestřila pražská svatba kamarádů, vysněný cyklovýlet na Dlouhé Stráně (1 200 metrů převýšení dalo zabrat, ale dvacetiminutový sjezd stál za to!) a přípavy na zářijovou supervýzvu - čtyřtisícovku Gran Paradiso!

Září

...leč nebylo nám dopřáno. Technická závada na autě nás zastavila na hranicích Rakouska a Itálie. Zatímco jsme čekali na odtah, prolezli jsme okolí. Štěstím v neštěstí bylo, že jsme zůstali trčet v horách, takže jsme si vylezli na dvoutisícovku a plánovali i moře, ale odtah přijel dřív. Pořádně kyselý citrón, ale o to víc se těšíme na druhý pokus letos v červnu. A hlavně, že se nám nic nestalo. :-) Report najdete zde. Zbytek volna jsme strávili v Jeseníkách, v září jsem se zúčastnila i prima srazu knižních blogerů v Brně a prodloužený víkend na závěr měsíce jsme udělali dobrý skutek a přestěhovali ségru do Francie - bylo třeba zpátky do ČR odvézt dodávku. Projeli jsme se až až (cca 1300 kilometrů tam, cca 1500 kilometrů zpět), ale bylo to super - kromě zážitkové večeře s ústřicemi jsme zkoukli i katedrálu v Orléans a hlavně - vykoupala jsem se v Atlantiku! Oproti plánovanému několikahodinovému vyvalování v teplém Středozemním moři koupel v asi 15° "teplé" vodě trvala tak 20 vteřin, ale to neva - počítá se. :D

 Říjen

Potřetí letos na Kosíři, třicetiny (s mimořádně zdařilým rodinným obědem - vařili jsme lehce exotické jídlo, a i když to bylo poprvé, dopadlo to skvěle!) a oslavy výročí republiky - tak by se dal charakterizovat říjen. Akcí s nadcházející zimou ubývalo, a tak jsem hlavně procházkovala - podařilo se mi během měsíce ujít přes 500 km. :-)

 Listopad

Příznivé počasí pustilo ještě na jeden turistický pochod, s Fridexem jsme si podruhé zajeli na Mezinárodní festival alpinismu do Prahy a v samém závěru jsem si neskutečně užila koncert Anny K., na který jsem původně vůbec neměla jít, ale nakonec jsem byla moc ráda, že jsem sehnala lístky. 

Prosinec

1. mě napadlo, že by nebylo špatné ještě jednou vyběhnout na ten Kosíř... tak jsem to zrealizovala a juch - letos mám čtyři výstupy a příští rok to zvládnu snad ještě víckrát. :-) Taky jsem absolvovala předposlední větrací výlet, zajela jsem si do Vídně na trhy a Monetovu výstavu, s kolegy exkurzovala v Praze v Národní technické knihovně a Národní knihovně, s Deníkem zpívala na náměstí koledy a dosyta si užívám aktuální vánoční volno - návštěvy příbuzných, tradiční procházka a návštěva zoo na Štědrý den, výlet na běžkách, lezení na stěně, plavání, čtení (stovka titulů pokořena!)... 

Zkrátka - byl to super rok! Dnes se těším na zítřejší silvestr, novoroční výšlap (kam jinam, než na Kosíř? :D) a na dalších 365 skvělých dní!