Trable katalogizátora I. - tiráž aneb Vivat čeští nakladatelé

Pracuji v knihovně na pozici katalogizátora, takže mi denně rukama projde několik jednotek až desítek (záleží na mnoha skutečnostech) knih, a to opravdu různorodých - z hlediska oboru (zpracováváme tituly pro filozofickou, přírodovědnou, lékařskou, pedagogickou, teologickou a fakultu tělesné kultury), jazyka (nejčastěji angličtina a čeština, často také němčina, italština, polština a další obskurnosti typu srbochorvatština či litevština), písma (azbuka i čínské znaky) či vydavatelské provenience. Jak mi tyto rozdíly v práci zatápí, se dozvíte v sérii článků, kterou zahajuji právě posledním zmíněným - sídlem vydavatele.

Kdybych mohla, nejraději bych stanovila globální zákon, který by jasně určoval, že v každé knize tiráž prostě být MUSÍ, na přesně určeném místě, s přesně určenými údaji uvedenými v přesně určené podobě a pořadí. A protože žádný takový zákon neexistuje, dělají si nakladatelé, co chtějí. Tedy ne ti čeští. Ti jsou zlatí. Tiráž v naprosté většině knih nechybí, je v ní ISBN pěkně s pomlčkami, název originálu hezky kurzívou zvýrazněný, rok a místo vydání raději dvakrát... S českými knihami tedy problém nebývá.

To ty zahraniční - to je občas detektivka! Pátrání po roku vydání mě jednou dovedlo někam doprostřed textu, kde bylo dole na stránce. Jeho pořadí a typ pro jistotu většinou chybí úplně; údaje si taky občas pěkně protiřečí. Máme sice určené pořadí částí knihy, z kterých máme data přebírat, to však vždycky nepomůže.

Samostatnou kapitolou je ISBN. Na obálce je jedno číslo, uvnitř úplně jiné. Nebo knihu vydají dva nakladatelé a místo toho, aby pěkně uvedli: jedno ISBN (jméno nakladatelství), druhé ISBN (jméno nakladatelství), fláknou tam dvě čísla a - zjisti si, co patří komu, respektive důvěřuj, že je uvedli ve stejném pořadí. Anebo tam je naopak ISBN jen jedno. Na internetu existuje soupis nakladatelů právě dle ISBN, ale ani ten není dokonalý a úplný.

A edice a subedice! V tom je taky pěkný zmatek. V jedné knize uvedena takto, v další úplně jinak... V situaci, kdy máte pro tento údaj autoritní pole (seznam dříve vložených názvů, u kterého je nutné vyvarovat se zakládání duplicitných dat), to začíná být napínavé. 

Ještě že existuje internet! V google době se většina výše zmíněných problémů dříve či později vyřeší, v předinternetové době musela být katalogizace zajímavá. Třeba jazyky, které člověku nejsou vůbec povědomé, se dají takto pěkně dešifrovat... Ale o tom zase příště. :-)