Vánoce miluju, ale abych pravdu řekla, užívám si je v současnosti mnohem víc než dřív. Dokonce mám pocit, že i víc než v dětství, i když je pravda, že si mé dětské Vánoce moc nepamatuji...
Vzpomínám si jen na útržky. Jak jsme se ségrou objevili skrýš vánočních dárků pod postelemi rodičů, a když na to naši přišli, tak nám vynadali ne za to, že šmejdíme, ale že na nás postel mohla spadnout a zabít nás. :D Na to, jak jsem tak moc toužila zjistit, jestli dostanu novou školní tašku, že jsem ségře nakecala, že dostale sluchátka, jen aby mi to na oplátku řekla. Já jsem lhala, ona ne, ale ta sluchátka nakonec opravdu dostala, aspoň že tak. :D Jak jsme hrály rodině divadlo z Betléma a hrávaly na flétny a zpívaly. Ale víte co? Vůbec si nepamatuji, že jsem někdy věřila na Ježíška. Moje nejranější vzpomínky jsou z Vánoc, kdy jsem byla určitě ještě ve školce, a naši nás týrali tím, že jsme museli být v chodbě, zatímco sháněli zvonek. Nikdy jsem však toho, že jsem na Ježíška (stejně jako na Mikuláše a čerta) nevěřila, nelitovala.
S postupem času mi začal způsob trávení Vánoc čím dám víc vadit. Bylo to každý rok stejné... Nechtěla jsem se koukat na televizi, stromek byl dávno ozdoben, večeře uvařena, co tedy dělat na Štědrý den? Najednou mi vadily (nebo spíš jsem to začala vnímat) ozdoby, které byly každý pes jiná ves. Tak jsem si jeden rok, ke konci základky, prosadila vlastní papírové. No, dopadlo to neslavně. :D Na střední jsme začali mívat zase živý stromek, poprvé jsme měli takový prcek v květináči, na který jsem koupila zbrusu nové ozdoby, které naši používají doteď. Minimalistické, červenomodré, k tomu jednobarevná světýlka, krása.
Vánoce 2009
Ze stereotypu mě vytrhla skautská akce vypouštění papírového kapra, které jsem se dvakrát či třikrát zúčastnila, a taky štědrodenní půst, který jsem hodně let dodržovala, pak na to bůhví proč rezignovala a letos do toho jdu znova. :D
A pak přišel rok 2012. S přáteli, se kterými jsem prožila nejlepší rok svého života, jsme si udělali třídenní oslavu konce roku, který měl 21. prosince přijít. U kamarádky doma, kde nás v malém pokoji spalo jedenáct, jsme sledovali seriály, jedli rybí prsty s pudingem, rozdávali si šílené dárky (světelné meče, vystřelovací boxerské rukavičky, dinosauřík, který rostl, když ho člověk zalil, atd.)... Absolutní euforie, ze které jsem čerpala celé Vánoce, které jsem jinak strávila tradičním způsobem. Můj Štědrý den byl ale tentokrát skvělý. Poprvé jsem se zúčastnila akce, která je už dnes tradicí - krmení koní kousek od Olomouce. Krmili jsme ovšem jen ten rok, další jsme zjistili, že nám je odvezli. Tak od té doby chodíme do zoo.
Před příjezdem autobusu, který nás ke koním zavezl
Z hlediska nadšení tu předvánoční oslavu už asi nic nepřekoná, nicméně kam se hrabe na mé první Vánoce ve vlastní domácnosti - 2014. Konečně jsem si všechno mohla dělat dle sebe. :D Stromek uříznutý (legálně) z lesa, zbrusu nové ozdoby, samozřejmě výlet do zoo, návštěva obou rodičů, rozbalování dárků ve dvou, návštěva kamaráda, kostel, hospoda. :D Bylo to úžasné, úžasné, a nezbývá než doufat, že letošní rok to bude ještě lepší. Máme opět nové ozdoby :D, třináctimetrový řetěz se 150 žárovičkami, stromek už se nám aklimatizuje v chladné místnosti (foto z perexu je z loňska), dárečky nakoupeny a zabaleny, losos, kapr a salát připraven, cukroví nachystáno, z vánočních hvězd nám zatím chcípla jen jedna maličká, pohádku už jsme jednu stihli, do sluchátek mi v práci hrají koledy, tak ještě sehnat ty františky pro vánoční vůnia a bude to dokonalé. :-)
Sova v zoo
A jak trávíte Vánoce vy? :-)
2026 ©