Michael Phelps se včerejší účastí ve vítězné štafetě USA na 4x200 m volný způsob zapsal do historie jako držitel nejvíce cenných olympijských kovů. Zvát ho nejlepším či největším olympionikem není vzhledem k nerovnoměrnému počtu disciplín u jednotlivých sportů fér, nicméně bilance 19 medailí a z toho patnáct zlatých si žádá klobouk dolů...
Jaká byla olympijská cesta tohoto fenomenálního amerického plavce? Na svou první olympiádu jel už v patnácti letech. V Sydney byl nejmladším členem amerického plaveckého týmu za posledních 68 let. Medailový třpyt sice ještě nezazářil, ale páté místo v jeho parádním stylu, motýlku, bylo víc než slušné. Pořádně to však rozjel až v Athénách. Tam měl velmi silnou motivaci - chtěl překonat legendárního plavce Marka Spitze a jeho sedm zlatých z Mnichova 1972. Medailí sice nakonec bylo osm, ale jen šest zlatých. Phelps se ovšem nevzdal a o čtyři roky později v Pekingu se mu jeho sen splnil.
Pak chtěl s plaváním přestat, dlouho netrénoval. I to se určitě projevilo v Londýně, kde nezvládl závěr motýlkářské dvoustovky a nezískal tak třetí olympijské zlato v jedné disciplíně na třech hrách po sobě. Bral ale alespoň stříbro. Stejně jako ze štafety 4x100 m polohově, za to však může spíš jeho kolega Lochte, který, unaven ze závodu absolvovaném před pár desítkami minut, nedokázal zafinišovat. A na individuální polohovce na něho medaile dokonce ani nezbyla. Včera však přišel triumf v podobě vítězství americké štafety a Phelps tak o medaili, navíc ozdobenou zlatým leskem, překonal sovětskou gymnastiku Larisu Latyninovou, která ovšem měla zlatých "jen" polovinu.
Michael Phelps chce po Londýně s plaváním skončit. Škoda, ve 27 letech by mohl být ještě v Riu de Janeiru úspěšný, nicméně dokazovat si již rozhodně nic nemusí...
Fotka z:
2026 ©