"A ty vážně každé ráno hodinu a půl chodíš?!"

Sovy nepochopí, ale já opravdu vstávám každý pracovní den (i když o víkendech to není o moc později) pár minut po páté ranní, i když mi pracovní doba začíná až o půl osmé a kancl mám vzdálený cca čtvrt hodinu rychlé chůze od domu. Nemám děti, nechystám partnerovi snídani, neumývám si ráno vlaso, nelíčím se... Tak co proboha tak dlouho doma dělám? :D Ve skutečnosti mám pokaždé co dělat, abych si stihla zacvičit, nasnídat, obstarat kočky, obléct se a vyčistit zuby, protože v šest už vycházím z domu. A chodím. Mých ranních osm kilometrů pro zdraví, kondici a dobrou náladu.

Ráda jezdím na kole, plavu, lozím na stěně, cvičím jógu, posiluju a dělám ještě x dalších věcí, ale chůze u mě už několik let vyhrává na plné čáře. Zhruba v květnu jsem si zvykla chodit každé ráno na procházky ještě před prací, za svitu vycházejícího slunce a v krásně teplém počasí se chodilo samo. Taky jsem postupně prodlužovala trasu, až jsem se dostala na plus mínus osm kilometrů. Sama jsem byla zvědavá, co s tímto zvykem udělá zkracující se den a klesající teplota. A víte co? (Skoro) vůbec nic!

Zima mě nezastaví, ostatně já roztáčím nohy na rychlost skoro šest kilometrů v hodině, takže se člověk slušně zahřeje. Tma mi taky nevadí, ačkoliv jsem zvyklá za chůze číst, což teď jde až zhruba od 6:40 a bude hůř... A déšť? Mrholení je v pohodě, prostě vytáhnu lepší boty, nepromokavou bundu, deštník a zabalím do batohu náhradní ponožky. Ale takový blázen, abych vyrazila i za lijáku, (ještě) nejsem. Je ale fakt, že pokud se vzbudím a při pohledu ven vidím, jak ta voda chlístá na okna, dost mě to rozhodí - holt chůze je moje komfortní zóna a zvyk, a když mi ho někdo naruší, vrčím. :D

A kampak chodím? Tak různě. Po městě. Už vím, jak daleko si můžu zajít, abych to stíhala do práce. Jisté je, že jdu vždy přes místo, kde si vyzvednu Metro, automat na kafe a v pondělí a čtvrtek se zastavuji hned na začátku v trafice, protože vychází mé oblíbené časopisy (pohoršuje vás, že čtu Blesk pro ženy a Katku? Snad ne :-)). 

No a když docházím do práce a mám ještě nějakou tu minutu času, případně pokud mi chybí do nějaké pěkné vzdálenosti pár stovek metrů, neváhám se různě točit okolo budovy. :D 

Chůze je super. Pro každého, absolutně nenáročná na výbavu (chodím v lecjakých botách, klidně i v sukni, s těžkým batohem...) a účinky má naprosto perfektní - mám z ní svaly na nohách skoro jak tenistka a pravidelné procházky rovněž stojí za patnácti kily, které jsem dala přibližně v průběhu dvou let dolů. O imunitě, kterou výrazně posiluje zejména právě chůze v jakémkoliv počasí, nemluvě. A kondice! Myslíte, že bych jen tak v jednom dni "vyběhla" tisíc metrů převýšení zpestřených ferratou, tisíc metrů zase dolů a večer mě jen trošičku ze sestupu bolela lýtka - a druhý den znova? Určitě ne. 

Takže choďte, přátelé, je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. :-)