Již přes dva roky nemířím po odchodu z domu rovnou do práce, ale na procházku olomouckými ulicemi. V létě i v zimě, ve 25 stupních i mínus šestnácti (vzpomínáme na únor 2017), toulám se parky i rušnými tepnami města, za tmy i světla, deště, sněžení, větru i jasné obohy... Za tu dobu jsem si vybudovala nejen slušnou kondici a pár kilo svalů, ale i solidní znalost Olomouce a užitečné meteorologické poznatky (vím, jak se obléct za jakého počasí a po jak dlouhé době se rozehřeju, kde nejvíc fouká, kde je největší zima...). ;-) Pojďte se se mnou v jedno chladné prosincové ráno prostřednictvím fotek projít!
Nechodím samozřejmě stále stejnou trasu, ale mám pár oblíbených, které lehce obměňuji podle nálady. Kvůli času se nemůžu vydat úplně do daleka, ale jsem schopná ujít pořádný kus Olomouce, co myslíte? :-)
Na startu před dveřmi od bytu. Aktuální čas, cca hodina čtyřicet minut do začátku pracovní doby.
Chodník před domem. Když je pod mrakem, kromě radaru mrknu z okna, a pokud je dlažba suchá, je to nadějné. :-)
Nevýhodou mých olomouckých pochodů je, že (kromě letních veder, kdy můžu nosit sandály) si do práce nikdy nevezmu sukni. Protože porce kilometrů potřebuje pohodlné boty, které k elegantnímu oblečení neladí. Takže nosím turistické křusny z decathlonu - v létě tenisky, na podzim a na jaře normální a v zimě za mínusových teplot zateplené pohory.
Stále téměř u našeho domu, tma tmoucí.
A už jsme o kousek dál, mé oblíbené pouliční hodiny a kousek odtud trafika, kam si třikrát za týden chodím pro časopisy.
Občas si pouštím rádio, ta hodina a půl je fakt dlouhá doba :-)
Míjím park, tentokrát ale do něj nemířím.
První rušné místo, Náměstí Nár. hrdinů.
Hezká výloha lékárny, ta tramvajka jezdí.
Metro si beru vždy a většinou se mi ho podaří přečíst, než dojdu do práce.
Cestou míjím řadu památek, zde kostel Neposkvrněného početí P. Marie.
Uvědomila jsem si, že každý den přejdu velký počet mostů. Při této procházce pět, ale někdy je jich i víc. Tohle je první z nich, přes Mlýnský potok v městské části Lazce.
A o pár set metrů dál druhý, tentokrát přes Moravu.
A na druhé straně taková nádhera, bývalý klášter Hradisko, nyní nemocnice.
Na chvilku se napojuji na turistickou značku po městských pamětihodnostech.
Kolem břehu zase blíž k centru. Mimochodem jsme v půlce, zhruba čtyři kilometry za námi!
Pomalu finišující stavba nového mostu. Po provizorní lávce pro pěší se jsem se již také nesčetněkrát prošla...
Nový most ještě jednou, vlevo nádherný pravoslavný kostel sv. Gorazda.
Třetí most, obloha už se začíná projasňovat.
Ultrarušné ranní hlavní vlakové nádraží.
Přednádražní prostor plný vánočních světel.
Hotel Nezvalova archa.
Cestou k dalšímu mostu. :D
A už je to tady, čerstvě spravená cyklostezka láká i v zimě spoustu cyklistů.
Pohled z mostu na nově upravené nábřeží, vysokoškolské koleje a Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého.
Na třídě 17. listopadu je taky pěkně rušno, při pohledu na silnice cítím vždy vděk, že nemusím do práce jezdit MHD, nedejbože autem!
Přes atletický stadion je krásně vidět kostel sv. Michala.
Co bylo vidět z mostu, to teď míjím. Přírodovědecká fakulta má pěkně upravený parčík s malým venkovním geologickým muzeem.
Přišel čas pomaličku zamířit do práce.
Ale ještě bude jeden most!
A je to tu! Opět Mlýnský potok.
Tentokrát i pohled na druhou stranu.
Už tam pomaličku budem!
Wurmova ulice, už je vidět kus knihovny!
Biskupské náměstí a mé pracoviště v celé kráse.
Posledních pár desítek metrů vede naším krásným nádvořím.
Hurá do tepla.
A vzhůru do pracovního procesu. Papa a někdy příště (třeba na jaře, aby na první půlce fotek bylo něco vidět :D) na viděnou!
2025 ©