Oběti příběhům

Sloupek z Literární hlídky časopisu Pevnost 7/2012.

Pročtená noc a ráno temné stíny pod očima a konstatování kolegů „Ty jsi celou noc kalil, co.“ Jak vysvětlit, že čas pro spánek si uzurpoval příběh, který prostě nešel přestat číst. Co na tom, že ráno budík po vašem zásahu nemusí přežít a v práci se pak po chodbách ploužíte jako zombie. A to ani nemluvím o tom, co (do)čtení úchvatné knihy provede s vaším duševním stavem – všechny myšlenky odlétly ještě před otevřením svazku a do hlavy teď nějak nejdou nacpat. A jak se pak soustředit na příšerně nezajímavou realitu!

Nepočítaně sprostých slov už spolucestující slyšeli, když se vášniví čtenáři v MHD najednou vztyčí a zanadávají „jémine, já přejel o pět stanic!“, akorát jadrněji. Příběhy si nás omotávají kolem prstů v těch nejnevhodnějších okamžicích – když kvůli čtení zapomenete na pracovní schůzku, je to katastrofa, ale když na rande, asi to s vašimi city k onomu/oné vyvolenému/vyvolené nebude tak žhavé. Nebo že by ta kniha opravdu stála až tak za to?

Od dobrého příběhu se nelze jen tak odtrhnout. Ponořit se do něj není problém a okolní svět odplouvá do dáli společně s vaší fyzickou schránkou snad až příliš snadno. Kolikrát vás začalo při čtení píchat v zádech, až jste s překvapením zjistili, že už tři hodiny setrváváte v jedné, ne zrovna pohodlné poloze? A čtení při chůzi – pro někoho extrém, pro spoustu čtenářů běžná a někdy bolestivá („do háje, sloup!“) realita.

Ale příběhům přinášíme daleko více obětí. Vytahují nám peníze z kapes (někdy i na úkor jídla!), žádají si naši pozornost při pravidelném utírání prachu (i ta čtečka se někdy otřít musí), zavařují mozkové závity při přemýšlení, kam uložím nové přírůstky, snad z nás v očích ostatních (zejména, pokud čteme fantastiku) i dělají tak trochu blázny („tenhle brak fakt čteš?“).

Ale víte co? Ono je to úplně fuk, ba co víc, často jsme na ony oběti (právem) i pyšní. Příběhy nám vstupují do životů, mění nás, obohacují, rozšiřují obzory a dovolují strávit část života někde jinde a jako někdo jiný. A hlavně nám umožňují snít, a to už jen tak něco v dnešním světě nedokáže. Spousta benefitů za pár probděných nocí, nemyslíte?

Jen je držte trošku na uzdě, nejsou to totiž jen ony, co dělají nám, čtenářům, život tak fantastický….

Pročtená noc a ráno temné stíny pod očima a konstatování kolegů „Ty jsi celou noc kalil, co.“ Jak vysvětlit, že čas pro spánek si uzurpoval příběh, který prostě nešel přestat číst. Co na tom, že ráno budík po vašem zásahu nemusí přežít a v práci se pak po chodbách ploužíte jako zombie. A to ani nemluvím o tom, co (do)čtení úchvatné knihy provede s vaším duševním stavem – všechny myšlenky odlétly ještě před otevřením svazku a do hlavy teď nějak nejdou nacpat. A jak se pak soustředit na příšerně nezajímavou realitu!

Nepočítaně sprostých slov už spolucestující slyšeli, když se vášniví čtenáři v MHD najednou vztyčí a zanadávají „jémine, já přejel o pět stanic!“, akorát jadrněji. Příběhy si nás omotávají kolem prstů v těch nejnevhodnějších okamžicích – když kvůli čtení zapomenete na pracovní schůzku, je to katastrofa, ale když na rande, asi to s vašimi city k onomu/oné vyvolenému/vyvolené nebude tak žhavé. Nebo že by ta kniha opravdu stála až tak za to?

Od dobrého příběhu se nelze jen tak odtrhnout. Ponořit se do něj není problém a okolní svět odplouvá do dáli společně s vaší fyzickou schránkou snad až příliš snadno. Kolikrát vás začalo při čtení píchat v zádech, až jste s překvapením zjistili, že už tři hodiny setrváváte v jedné, ne zrovna pohodlné poloze? A čtení při chůzi – pro někoho extrém, pro spoustu čtenářů běžná a někdy bolestivá („do háje, sloup!“) realita.

Ale příběhům přinášíme daleko více obětí. Vytahují nám peníze z kapes (někdy i na úkor jídla!), žádají si naši pozornost při pravidelném utírání prachu (i ta čtečka se někdy otřít musí), zavařují mozkové závity při přemýšlení, kam uložím nové přírůstky, snad z nás v očích ostatních (zejména, pokud čteme fantastiku) i dělají tak trochu blázny („tenhle brak fakt čteš?“).

Ale víte co? Ono je to úplně fuk, ba co víc, často jsme na ony oběti (právem) i pyšní. Příběhy nám vstupují do životů, mění nás, obohacují, rozšiřují obzory a dovolují strávit část života někde jinde a jako někdo jiný. A hlavně nám umožňují snít, a to už jen tak něco v dnešním světě nedokáže. Spousta benefitů za pár probděných nocí, nemyslíte?

Jen je držte trošku na uzdě, nejsou to totiž jen ony, co dělají nám, čtenářům, život tak fantastický….