
Můj svět je tak trochu naruby, ráda tvrdím, že mi ta nejsladší léta začala až po nástupu do práce. Proto se není co divit, že až v plném pracovním procesu si pořádně užívám studentské květnové oslavy. A letos se povedly parádně!
V úterý, hlavní majálesový den, jsme od dvanácti hodin dostali rektorské volno. Původně jsem se chtěla věnovat škole, ale bylo krásně, Mort měl ranní a program mě lákal, takže jsem si pár hodin bez diplomky dovolila. Majáles se konal na několika místech a obsahoval spoustu různorodých aktivit od koncertů přes venkovní tančírny až po interaktivní představení fakult, kateder a studentských spolků. A právě poslední část mě lákala nejvíc.
Když jsem dorazila do parku, byla jsem nadšena spoustou stánků, které již zdálky nabízely skvělou zábavu. Okamžitě jsem chtěla všechno vyzkoušet a svým poskakováním a nadšením jsem se snažila strhnout i Morta, který se napřed moc aktivně netvářil. Ale jakmile zjistil, že se u stanovišť sbírají razítka, vrhl se do toho :D a ke konci ho i mrzelo, že jsme všechno nestihli. List s razítky se měl odevzdávat kvůli losování, ale my si ho vzali jen pro dobrý pocit.
Stánky jsme obešli skoro všechny a u každého se zapojili do nějaké aktivity. Většinou šlo o různé kvízy (spojování částí těla s latinskými názvy, hádání slavných projevů, zábavné otázky ze stomatologie, párování názvů drog s obrázky, ...), které nám často odhalily zajímavá fakta (věděli jste, že jeden muž utekl z vězení pomocí zubní nitě?). Ale také jsme skládali mapu Evropy (úkol těžší, než se na první pohled zdá), přenášeli fazole jídelními hůlkami, skládali puzzle šlechtického erbu či si nechali zjistit krevní skupinu. Zajímavé byly i diskuze s olomouckými neziskovými organizacemi.
Nezaměstnávali jsme však jen hlavu. Fakulta FTK se prezentovala výběhem nejvyšších veřejných schodů v Olomouci (110) na čas. Říkala jsem si, že to bude v pohodě, každý den vybíhám ještě vyšší schody v našem domě. Jenže se muselo běžet i zpátky, a to byl masakr. Nahoře jsem měla rozklepané nohy a musela jsem výrazně zpomalit a brát schody po jednom, abych sebou nešvihla. Skončila jsem z holek na 2.-3. místě, což by byl parádní výsledek, kdyby se nezúčastnily právě jen tři ženy. :D Mort měl větší konkurenci a doběhl dokonce o vteřinu později než já. S časem 1:12 jsem obsadila 34.-35. místo z celkového pořadí 42 účastníků. Nic moc, ale bylo to super. :-)
Další mou fyzickou aktivitou bylo slaňování hradeb. Výšek se nebojím, ale s tímto jsem neměla zkušenost, takže začátek byl docela krušný. Dost se mi nahoře klepaly nohy, než jsem získala v lano důvěru a zjistila, jak to funguje. Byl to ale parádní zážitek a klidně bych příště šla do vyšší stěny!
A taky jsme navštívili starý protiatomový kryt. Chodím kolem něj řadu let, ale nebývá pořád otevřený, takže se mi do něj podívat dosud nepodařilo. Je stále funkční, samozřejmě ale ne proti radioaktivitě (proti níž ostatně nefungoval ani v době vzniku, kdy si soudruzi mysleli, že stačí jen vyměnit vzduch a osprchovat se horkou vodou), nýbrž jako protiletecký úkryt. Je v něm konstatní teplota okolo dvanácti stupňů a parádní psychotická až hororová atmosféra. Nejvíc mě dostaly staré plynové masky rozvěšené po zdech a stolek v ošetřovně, na němž byly naskládány staré obvazy a rezavé svorky. Navíc moc nefungovalo osvětlení. Celou dobu jsem si říkala, že bylo super tady přenocovat (až na tu zimu) či si zahrát larp.
V parku jsme nakonec strávili téměř čtyři hodiny. Stihli jsme většinu aktivit, kvůli frontám jsme vynechali pouze lanovou překážku ve výšce mezi stromy, lukostřelbu a takové velké koule, ve kterých do sebe lidi ze srandy naráželi a padali. Zklamala mě jen neexistence točeného nealka (nebo jsem si ho aspoň nevšimla), naopak potěšily exotické dobroty u jednoho ze stánků (a navíc zdarma :-)).
Mort mě lákal ještě na Pevnůstku na koncerty, ale já už byla dost unavená, a navíc jsem měla v úmyslu napsat kus diplomky, proto jsem po sedmé už byla doma. Byl to skvělý zážitek a já se moc těším na příští rok, kdy (doufejme :D) už konečně nebudu mít žádné povinnosti a budu si moct majáles vychutnat ještě víc.










2026 ©