Kdy jste naposledy byli na dětském hřišti? Prolézali průlezky, klouzali se na klouzačkách, skákali ve skákacím hradu a váleli se v kuličkách? Brněnský zábavní park Bongo pro všechny hravé dospělé začal připravovat pravidelné akce, na které mají přístup všichni od 18 let. Měla jsem to štěstí ji navštívit.
Africké bludiště
Atrakce jsou umístěné v obrovské hale a rozdělené do několika "geografických oblastí". Všemu vévodí Afrika, kde je velké proléací bludiště s nejrůznějšími překážkami, s kterými děti nemají problém, ale lidi nad 150 cm a 50 kg už docela ano. :-) Není divu, že jsem po prvním výlezu na vrchol byla úplně schvácená. Naštěstí na mě čekala odměna v podobě čtyřproudé klouzačky s hrby. Byla parádní, ale později klouzala ještě víc, protože byla ošetřena superklouzavým lakem. To pak člověk na těch hrbolech až nadskakoval. Součástí Afriky byly ještě dvě další klouzačky. Jedna čtyřikrát zatočená trubka, z které se točila hlava a elektrizovala, a pak brutální klouzačka s názvem "volný pád", která vypadala z vrcholu opravdu hrůzostrašně, jako kamikadze v akvaparcích (člověk tam navíc musel ležet, ne sedět). Úplně vážně jsem uvažovala o tom, že to vzdám, ale naštěstí jsem se překonala - a nebylo to tak strašné a zvládla jsem to během večera ještě několikrát. :-)
Klouzačka "volný pád", která z boku a z vrcholu vypadá o dost brutálněji než takto
Hned o kousek dál byla Hawai, velký nafukovací hrad s "ostrůvkem" uprostřed, na který si někdo lehl a ostatní na ostrov naráz skočili, což mělo za následek jeho vymrštění do vzduchu. Bezva, ale raději jsem to nezkoušela. Bála jsem se o brýle - ono je rozdíl mezi váhou dětí a dospěláků. :D
Hawajský ostrov
Indonésie se svou sopkou získala status nejbrutálnější atrakce ze všech. Prohlédněte si fotku a uvědomte si, že steny jsou fakt příkré a ty ťupky tam jsou pro daleko menší ruce a nohy, a navíc strašně kloužou. Nehledě na to, že nelezete sami a všechno se pod vámi houpe... Vyběhnout, asi nejspolehlivější taktika, jak se dostat na vrchol, jsem to taky nezvládla, a tak skluzavka z vrcholu sopky zůstává do příště (kdy to zkusím bez ponožek :D) nepokořená. Indonésie také měla za následek moje "zranění" - těsně před vrcholem jsem se neudržela a sletěla dolů přes všechny výstupky, čímž jsem si parádně sedřela zadek.
Indonéská sopka
Antarktida byla roztomilá. Hřišťátko pro nejmenší s "vanou" plnou kuliček (v nichž bylo ale pořád plno), malinkou skluzavkou a plyšovými kostkami. To pravé na odpočinek po ostatních náročných atrakcích. :-)
Kuličkyyyyy
V Číně nás čekal pro změnu nafukovací drak se zaklápěcí tlamou, moc zábavy si ale na něm užít nešlo. Pak už tu byly jen trampolíny v Austrálii (fakt hodně, hodně pružily, až se z toho skoro zvedal žaludek, ale bylo to povznášející v pravém smyslu slova) a Madagaskaru (bungee trampolíny, které jsem kvůli váhovému omezení nemohla vyzkoušet), stolní fotbálek, hřiště a umělá stěna. A samozřejmě bar s limonádou (a pivem), který přišel všem po chvíli řádění velmi vhod.
Australské trampolíny
Byl to výborně strávený večer, ačkoliv byl po něm člověk hodně fyzicky utahaný. Přece jen, děti pořád někde běhají, a navíc jsou malé, takže všude bez problémů vlezou. Takže pro dospělé bylo Bongo skoro takovou zábavnou posilovnou. :-) Příště určitě zas.
2026 ©