Znáte Noc s Andersenem? Superoblíbenou akci dětských oddělení v městských knihovnách, kdy se knihovníci převlečou do kostýmů a připraví pro malé čtenáře spoustu her a aktivit a přespání ve spacácích mezi regály se stovkami knih jako třešničku na dortu? V naší univerzitní knihovně jsme se nechali vloni inspirovat a připravili pro studenty dobrodružnou cestu za pirátským pokladem. A protože byla megaúspěšná, rozhodli jsme se ji letos zopakovat. A víte co? Byla ještě lepší!

Alespoň z mého organizátorského pohledu. A že taková akce mezi aktivity univerzitní knihovny nepatří? A proč? Vysokoškolské knihovny mají oproti těm městským obrovskou výhodu - její čtenáře z největší části tvoří homogenní skupina mladých lidí - studentů. Podobný věk, náplň a styl života, zájmy... Takže zatímco se veřejná knihovna musí soustředit na více skupin víceméně odděleně (nebo naopak vymýšlet pořady, které dají jednotlivé kategorie čtenářů dohromady), nám tohle úplně oddpadá - cílovku máme, a nevychováváme si ji my, ale univerzita. Ideální symbióza. :-) Akce pro studenty jsou bonusem, který jim pomáhá se s knihovnou a univerzitou ztotožnit, udělat z ní příjemné místo, kde se nemusí jen učit a povídat si, ale i pobavit se organizovaným programem. Budujeme si tak nenásilným a velmi příjemným způsobem komunitu, která o nás pěkný obrázek šíří dál.

K výročnímu 10. čtení nesměl chybět dort!

Najít poklad pirátů a ustlat si mezi knihami

Náš pětičlenný spontánně vzniklý tým knihovníků z různých oddělení naší knihovny si tedy jednoho dne řekl, že by byla škoda toho nevyužít. A tak vzniklo první večerní čtení, tříhodinové povídání o knížkách na dané téma, které nedávno slavilo již 10. opakování. A protože s jídlem roste chuť a úspěch povzbuzuje, přišli jsme vloni s velmi ambiciózním nápadem - uspořádat Noc s Andersenem, ale pro studenty!

Pokud víme, byli jsme v republice úplně první, který se do něčeho takového pustil. Strachu a nejistoty byla spousta - bude o to mít někdo zájem? nebudou jim připadat soutěže moc infantilní? ... Akce však předčila naše očekávání - kapacita vyčerpaná za den a půl, skvělá atmosféra a spousta nadšených ohlasů...

První Noc v knihovně se nesla ve znamení cesty za pirátským pokladem

Na křídlech fantasy(zie)

Lze se nám tedy divit, že jsme si letos akci s nadšením zopakovali? Samozřejmě ne od A do Zet, výrazně jsme ji inovovali, byť koncept - rozdělení do týmů, soupeření mezi sebou, sbírání bodů a závěrečný běh za pokladem - zůstal zachován. Minule se osvědčil, řada účastníků byla nadšená z toho, že mohla po knihovně dupat a křičet, takže nebylo třeba měnit. Piráty však vystřídala fantasy, která nás inspirovala k příběhu (cestě za dračím pokladem) i k jednotlivým soutěžím. Navíc jsme akci vyšperkovali i stylovou hudbou dotvářející atmosféru či způsobem rozdělení do týmů - každý účastník byl pasován mečem na člena společenství a vylosoval si z čarodějného klobouku barevný papírek, označující jeho příslušnost ke skupině. Navíc bylo moc milé, že jsme nebyli jediní v kostýmech, několik účastníků se taky stylově oháklo.

Pasování na člena společenství vyrážejícího za dračím pokladem

Pantonima, kufr, Odulina pavučina, famrpál...

Soutěží bylo devět a byly mixem aktivních a přemýšlivých aktivit. Nejúspěšnější týmy dostaly za každou z nich mušli, které na konci v temné kobce při svitu svíček vyměnili s bláznivým poustevníkem za mapu. Tu si museli nejprve složit a pak se mohli vydat za pokladem, který se skrýval za knížkami. Obsahoval čokoládové mince a placku pro každého účastníka, ráno pak všichni dostali ještě diplom.

Hurá za pokladem!

A v čem se soutěžilo? Na začátku se hádaly názvy knih pomocí pantonimy nebo kreslení. Poté na družiny čekalo luštění runového nápisu; runy s překladem byly rozmístěny po celém sále knihovny. Následovalo hádání úryvků a obálek. Čtvrtým v pořadí byl famrpál - hledání barevných koulí, zlatonky, strefování do koše a dávání pozor na potlouky, které účastníky na pár vteřin zastavili. Další soutěží byla knižní variace na město, jméno: kniha, autor, film, hrdina. Aby to bylo zajímavější, každá skupinka si v každém kole vylosovala jiné písmeno.

Najít koule nebyl takový problém, ovšem trefit se...

Brzký budíček zážitek nezkazí

Po pauze jsme měli připravenou tipovačku s otázkami o knihovně a univerzitě jako takové. Víte napříkklad, kolik bylo v celé její historii rektorů? A kolik rektorek? Kolik knížek tu najdete? A jestli (případně kolikrát) se v katalogu knihovny vyskytuje slovo hovno? Poté následoval kufr - hádání účelu neobvyklých předmětů. Některé odpovědi pořádně zmátly, některé velmi pobavily ( za všechny jmenujme starodávný vibrátor). Následovala Odulina pavučina - co nejrychlejší překonání zamotaných provázků mezi regály, které bohužel střemhlavost některých soutěžících nevydržely. A tak se motalo znova. Super soutěž, ale příště to chce pevnější provázky nebo méně akční studenty. :-)

Plazit se kvůli vítězství po zemi? Žádný problém!

Poslední soutěží byly hádanky, některé těžké, jiné snadné. Poté už následovala výprava za poustevníkem, který za chybějící mušle dával trestné úkoly - vymyslet tři jména pro draka, vyndat ježka z klece... A pak už jen divoký úprk za pokladem. Spát se šlo zhruba ve dvě, o půl šesté nás probudily lomozící uklízečky, což moc nevadilo, protože budíček - znělka knihovny hrající vždy deset minut před koncem provozní doby - byl nachystán na třičtvrtě. Spát déle nešlo, byl normální pracovní den a knihovna musela být připravena na návštěvníky. Přesto si myslíme, že ani tato nepříjemná tečka nikomu zážitek nezkazila. A tuto domněnku máme podpořenou i odpověďmi v dotazníku zpětné vazby, které byly i letos velmi pozitivní. Jejich pročítání bylo pro nás knihovníky skvělou tečkou za vydařenou akcí a motivační injekcí uspořádat nejen třetí ročník, ale i spoutu dalších akcí. Už teď se na ně těšíme. :-)

Unavení, ale šťastní lovci pokladů

Malá osobní poznámka na závěr

Vždycky jsem chtěla pracovat v knihovně, pokud možno na pozici, která nebude jednotvárná, bude zahrnovat komunikaci s lidmi a tvůrčí práci. Na funkci katalogizátora si v žádném případě nemůžu stěžovat, ač kontakt se čtenáři, různorodost a prostor pro kreativitu moc nezahrnuje. Doplňuji si to právě těmito akcemi pro studenty, které mě baví od jejich plánování, realizace až po vyhodnocování a přemýšlení, co by se dalo do příště zlepšit. A musím říct, že jsem spokojenější, než bych byla v městské knihovně. Tam bych totiž tyto aktivity měla v popisu práce, což by mě mohlo časem přestat bavit, došla by inspirace, třeba by mě zasáhl i syndrom vyhoření... V univerzitce to nehrozí. Tam totiž tyto akce děláme proto, že je dělat chceme. Nikdo nám neříká, jak často a jaké, takže když máme chuť a nápady, jdeme do toho. A když ne, tak zvolníme a lebedíme si v tom našem jednotvárném zpracovávání knížek a klidné pohody v kanceláři. Skvěle to funguje a já doufám, že ještě spoustu let fungovat bude. :-)