Sjíždíme Moravu!

Než jsem před třemi lety sedla v Hanušovicích do lodě, měla jsem zkušenost se šlapadly, pramicí na jezírku a raftem. Fridex na tom nebyl o moc líp, prostě dva nováčci v nepříliš stabilní kánoi na řece, jejíž horní úsek patří k náročnějším. Seznamování bylo samozřejmě pořádně mokré, ale tři dny na vodě byly super, a tak se letos jelo opáčko. A podstatně výživnější. :D

Středa - prší, prší, prší, hladiny řek stoupají. V Hanušovicích okolo deváté večer první stupeň povodňové aktivity, ou jé, ale prý to klesne, nicméně předpověď na čtvrtek nic moc - kolem dvanácti stupňů a občas nějaký deštík. Přesto ráno odhodlaně sedáme do vlaku s tím, že se kouknem na řeku na místě a uvidíme. A teče to fest! Se situací před třemi lety, kdy jsme drhli každou chvíli o kameny na dně, se to nedá srovnat. Nicméně povodňový stupeň je dávno odvolán, takže balíme barely a v počasí, kdy je normální chodit v dlouhých nohavicích, teniskách, mikině a bundě, nasedáme v kraťasech do lodí a jdeme na to. Suché nohy samozřejmě dlouho nevydrží, ale kdyby jen nohy! Jak je hodně vody, stačí první peřej a mám mokré i vlasy. Nicméně statečně se pereme s proudem a rychle míříme do třináct kilometrů vzdálené Rudy nad Moravou, kde přespíme.

V Hanušovicích

Muselo to přijít, a kde jinde než na divokém prvním úseku? První loď nezvládá zaparkování před rozbouřeným splávkem a bere ho po svých, my sice peřeje projíždíme a úspěšně přirážíme ke břehu, ale při snaze pomoci se moc rozkymácíme a už je to tu - lokám si Moravy a mám pocit, že mi v ledové vodě umrznou prsty. Rychle na břeh, vylít loď a za čtyřnásobného drkotání zubů šup zase zpátky na hladinu, ať jsme v té Rudě co nejdřív. Naštěstí závěrečný úsek probíhá celkem hladce a v cíli jsme ve velmi časném odpoleni. Po teplé sprše a převléknutí do suchého a teplého je mnohem líp, a tak ještě vyrážím na procházku na blízký kopec pokochat se výhledem. A večer řádně fandíme v hospodě ve čtvrfinále.

Pohodička kousek za Postřelmovem

Pátek nás vítá výrazně vyššími teplotami a modrým nebem, hurá! Sbalit stany, odevzdat bagáž a tradá na druhý úsek. O kilometr delší, už ne tak rozdivočený, zato se spoustou meandrů, které sice vypadají báječně romanticky, ale projíždět jimi je dost náročné. Několik piruetek a pár spršek, ale dnes naštěstí bez koupele. Zato málem sólo projetí jezu - opět jsme nezvládli solidně přirazit ke břehu, takže Fridex musel vyskočit z lodě a dotáhnout mě proti proudu k pevné zemi sám. Což o to, já hlavně ale nevěděla, že zastavujeme kvůli jezu! Ale kdyby loď nechytl, pravděpodobně bych musela taky do vody, sama bych nepřistála. 

Od soboty už jedeme v pěti - k našim dvěma kánoím se přidává kajak, který přidává slovu vratkost nový význam. Máme naplánovaných 24 kilometrů, což je solidní porce, ale kvůli chybě v mapě je to nakonec okolo 18, a i tak to stačí. Sobota a krásné počasí vylákalo na vodu mnohem více vodáků, takže potkáváme další lodě a rafty. Úsek je to jinak docela klidný, na začátku pár meandrů, ale jinak už musíme celkem zabrat, abychom se nepohybovali rychlostí lenochoda. Největší zážitek nám připravuje splávek, který samozřejmě proplouváme nejvíce rozbouřenou částí, takže musíme zase vylévat vodu. Ale připadáme si jako borci - raft za námi přenášeli, přitom to je plavidlo, které snad nemá ani šanci se na Moravě převrátit... V závěru pak ještě ještě jeden adrenalin - přistávání nám jde sice pořád líp a lip, ale furt to není ono. A tentokrát se nám to povede přímo "ukázkově" - nabereme břeh čumákem tak prudce, že oba sletíme z laviček do lodi a pádlování proti proudu zpět k pevnině nám komplikuje záchvat smíchu...

Nene, tohle jsme opravdu nesjížděli :D

Sobotní večer zpříjemňuje návštěva z Olomouce a sledování hokeje. Osobně lezu do pelechu už před desátou, abych byla ready na závěrečný den...

V neděli nás čeká 14 kilometrů, ale z větší části na klidné vodě, která fakt skoro neteče, takže paže dostávají zabrat. Temná mračna nad hlavou nám ale dodávají dost sil... Naštěstí nás bouřka míjí pořádným obloukem, a tak si vychutnáváme sice klidné, ale pořádně zakroucené meandry v okolí Mladče. Jez u Templu vypadá parádně, ale kvůli silnému proudu a nemalému počtu kamenů raději přenášíme. A pak už pomaličku do Litovle, čištění a odevzdání lodě, oběd a hurá na vlak domů. 

Kromě únavy jsem si ze čtyřdenního putování po vodě odnesla kupu adrenalinových zážitků a hřejivý pocit, že nejsem máčka, co se bojí rozdivočené studené řeky a chladného počasí. A v září Slovinsko....?