Téměř každý zážitek roku 2016 skvělý a máloco bych nechtěla prožít znovu. Přesto se několik z nich zapsalo do mé paměti zlatým písmem. Pojďte se společně se mnou ohlédnout za výjimečnými okamžiky právě uplynulého roku!
Z kulturního života byl rozhodně tím nejlepší zážitkem koncert houslistky Taylor Davis v Praze. Hodina naprostého blaha! Navíc v nádherném prostředí a pohodlné sezení v křesílkách. Trochu tomu scházela ta správná koncertní atmosféra, ale mně to vůbec nevadilo, já vrněla celou dobu blahem a usmívala se jak měsíček na hnoji. A co teprve po koncertě, kdy za námi Taylor přišla, podepsala mi fotku a vyfotila se se mnou! Uíííí!
Nicméně naproso úchvatný byl i koncert Mňágy a Žďorp, mé nejoblíbenější kapely, kterou jsem kdysi, asi před patnácti lety, pořádně žrala. Časem nadšení vyprchalo, ale moc ráda si ji poslechnu i teď, a když jsem se dozvěděla o olomouckém koncertě, rozhodla jsem se si jít po delší pauze zase pořádně zapařit. A bylo to PARÁDNÍ! Jako by neuplynul ani okamžik od dob, kdy jsem v U-klubu skákala a zpívala naposled. Kluci jsou furt stejní, písničky pořád stejně skvělé (a to i ty nové), no prostě... Nostalgie jako prase, nával vzpomínek, a mrazení po celém těle. A nejlepší je, že letos v dubnu tu budou znova, a já si je samozřejmě opět nenechám ujít!
Rok 2016 byl rokem splněných snů. Po dlouhých letech plánování jsem konečně vyrazila na atletický mítink Zlatá tretra. Nádherný stadion, skvostné počasí a několik hodin intenzivních sportovních zážitků. Vrcholem byl pro mě samozřejmě závod Usaina Bolta, ale vychutnala jsem si i dlouhatánskou soutěž tyčkařů, kterou jsme měli doslova před nosem. Letos Tretru kvůli dovolené nestíháme, ale příští rok si určitě do Ostravy opět ráda zajedu.
No a nesportovala jsem jen pasivně (ačkoliv téměř nonstop sledování olympiáda by se taky dalo řadit k top zážitkům). V květnu jsem zlomila turistický rekord - pochod na 35 km! Nevěřila jsem, že to mé nohy dokážou ušlapat. A to jsem ještě nevěděla, co přijde v srpnu - padesátka pěkně po vrcholcích Jeseníků! Do nového roku tak zbývá ještě jeden sen - ujet 130 km na kole. Schválně, co bude více náročné? :-) A vůbec jsem na kole jezdila jak drak, dostala jsem totiž nové a sedala na něj opravdu často. Už se nemůžu dočkat prvních jarních výletů!
Boží byl i Svět knihy, který jsem si loni užívala celé tři dny. Prodávala jsem o sto šest, setkala se spoustou zajímavých lidí a každý den byla hrozně grogy, nicméně letos jedu na čtyři dny a hodlám si to užít minimálně stejně skvěle!
No a cestování? Fantazie! V zimě Alpy na lyžích, v květnu skvělé sjíždění Moravy, v červnu ferraty v Rakousku, v srpnu týden v Jeseníkách, kde padla ta výše zmíněná padesátka, pak samozřejmě tradičně skvělé FFko, v září den v Medvědí soutěsce... Těžko rozhodnout, kde se mi líbilo nejvíce. Vypíchla bych asi tu vodu a ferraty. Sjíždění mě neskutečně bavilo (a dokonce i úseky, kde se muselo pořádně pádlovat), navíc nádherná příroda, která se neustále proměňovala, a bylo to taky kousek od Olomouce... A ferraty - bezvadná parta, pořádná porce adrenalinu a slib, že příště vyrazíme zase. A vyrážíme. 10 dní v Dolomitech je zaplacených a v únoru kupujeme ferratové sety a jdeme pořádně trénovat na stěnu. :-)
A co vy a vaše zážitky?
2026 ©