Období: březen 2017

Se sebevědomím jsem nikdy problém neměla, snad jen kdysi, na základce, ale studium střední v Brně a bydlení na intru změnilo mnohé - dobrým směrem. Stal se ze mě pozitivní člověk, který by šel nejlépe charakterizovat jako introvertní extrovert. Byla jsem ráda sama, ale současně jsem potřebovala společnost. Po dvacítce by sice na mě ještě někdo nějaké to polínko zlomil, ale v průběhu let a nabíráním zkušeností (zejména těch pracovních) rostla i má asertivita - jsem stále tolerantní a chápavý člověk, ale jen tak něco si už líbit nenechám a dovedu se ozvat. A ve společnosti (i neznámých) lidí se pohybuju jako ryba ve vodě. číst dál

Tento týden jsem vařila jak blázen a vyzkoušela několik nových receptů - samozřejmě na snídaně, jak u mě jinak. :D Ráda se s vámi o ně podělím! Nejsem autorkou ani jednoho z nich (jen jsem si je vždy ochutila podle svého), většinou jsem čerpala z FB skupiny Boj za nový tělo, která je obrovskou studnicí inspirace na zdravá jídla. číst dál

Bývala jsem sova, která dokázala vstát před dvanáctou a dělalo jí hrozný problém vylézt z postele tak, aby stihla autobus v půl šesté... Pak jsem začala pracovat a velmi rychle si zvykla, že budík zvoní v 6:15. Ale o víkendu jsem pořád dokázala vyspávat. No a pak se ve mně přeply biorytmy a já zjistila, že nejlépe se mi zahajuje den pěkně v klídku a pohodičce, a tak jsem si přetočila budík na půl šestou. Většinou se budím ještě před jeho zazvoněním, a jak jsem začala chodit spát dříve i o víkendu, tak vyskakuju z postele v šest i v neděli.  číst dál

Řidičák jsem si udělala v 18, napoprvé, a byla jsem asi spíš výjimka v tom, že jsem doma byla doslova nucena řídit. Ideálně sama. Ať se to naučím. Takže tři týdny od získání papírů jsem drandila po německé dálnici, zleva zprava auta svíštící si to 180tkou, s tátou spokojeně pochrupkávajícím na zadním sedadle. Od té doby jsem najezdila tisíce a tisíce kilometrů, něco "vytunila" takřka k dokonalosti, něco úplně zapomněla, a ačkoliv se ani náhodou nepovažuju za skvělého řidiče, musím zaklepat, že zatím jsem jen dvakrát odřela auto o stěnu garáže a jednou v plné rychlosti napálila na přehlédnutý obrubník. Hlavně se však (prý) se mnou lidi v autě cítí bezpečně! číst dál