O životě

Zima prob?hla vícemén? v pohod?, sice jsme se kv?li covidu nedostali na tradi?ní lyže do Alp ani na žádný sn?žnicový p?echod, ale b?žkovala jsem zase o sto šest (a díky bohaté sn?hové nadílce zdolala rekord 220 km) a dokonce jsme si na víkend do Jeseník? p?j?ili i skialpy. A pak p?išlo jaro. Kv?li malému dramatu v mém život? a pokra?ujícímu lockdownu pon?kud temné a dlouhé. Ale s kv?tnem p?išla nad?je. A když jsem 29. 5. letos poprvé visela na ferratovém lan?, cht?lo se mi ?vát, že po dlouhé dob? kone?n? zase žiju! číst dál

Zima prob?hla vícemén? v pohod?, sice jsme se kv?li covidu nedostali na tradi?ní lyže do Alp ani na žádný sn?žnicový p?echod, ale b?žkovala jsem zase o sto šest (a díky bohaté sn?hové nadílce zdolala rekord 220 km) a dokonce jsme si na víkend do Jeseník? p?j?ili i skialpy. A pak p?išlo jaro. Kv?li malému dramatu v mém život? a pokra?ujícímu lockdownu pon?kud temné a dlouhé. Ale s kv?tnem p?išla nad?je. A když jsem 29. 5. letos poprvé visela na ferratovém lan?, cht?lo se mi ?vát, že po dlouhé dob? kone?n? zase žiju! číst dál

Můj rok 2020 byl i přes trable s koronavirem skvělý. S velkou vděčností a pokorou přijímám, že mě pandemie zatím nijak nezasáhla, alespoň v ničem důležitém. Cestovatelská sezona se nadmíru vydařila, zvlášť když jsme v květnu plánovali dovolenou maximálně v Krušných horách. Ale především se mi na jaře naprosto nečekaně vyřešil zdravotní problém, se kterým si žádný doktor nevěděl rady.  číst dál

A je to. Stan vysušený, spacáky vyvětrané, pohorky nakrémované, hůlky úhledně poskládané. Po rozmanitými zážitky nesmírně nabité cestovatelsko-turistické sezoně ukládáme naši horskou výbavu k odpočinku. Záměrně neříkám k zimnímu spánku, neb čas běžek, sjezdovek a sněžnic se blíží... Ale teď ať si užije chvilku klidu, protože zabrat letos dostala pořádně. Zejména v období konec srpna - konec září, kdy se mnou absolvovala dvě dlouhé hřebenovky v rakouských Alpách a čtyřdenní výsadek do Rumunska. A právě výpravě do národního parku Retezat budou zasvěceny následující řádky. číst dál

Necelých čtrnáct dní poté, co jsem se vrátila z perfektní hřebenovky ve Vysokých Taurech, jsem zase balila batoh. Tentokrát ten větší, protože nás čekal zlatý hřeb letošní turisticko-cestovatelské sezóny - Berliner Höhenweg, nádherný osmietapový okruh v Zillertalských Alpách. A i když jsem spali na chatách, byla zavazadla zejména kvůli jídlu pořádně těžká, nejtěžší, co jsme kdy nesli. Ke klasickým obavám týkající se počasí se tak přidalo i doufání, že celou hřebenovku zvládneme dokončit, protože nás čekal pořádný ranec kilometrů (zhruba 90) i výškových metrů (7 300)! číst dál

Minulý rok jsem si poprvé vyzkoušela putování horami od chaty k chatě a naprosto se do tohoto způsobu cestování zamilovala. Pohodlíčko pod střechou, takže odpadají kilogramy na zádech i stresy z nepřízně počasí, navíc rakouské hütte, slovinské koče či italská rifugia mají neopakovatelnou atmosféru. Takže výběr letošní dovolené se nesl dle hesla "aspoň jedna hřebenovka!". A mám "splněno" - a dokonce dvakrát! O zářijovém top zážitku v Zillertalských Alpách se rozpovídám samostatně, ale úžasná byla i dřívější cesta do Taur. číst dál

Ještě není ani konec července a já už za sebou mám tři excelentní dovolené. Po červnovém báječném víkendu v rakouském Gesäuse a skvělém dvoudenním výsadku do Českého středohoří jsem počátkem prvního prázdninového měsíce strávila sedm sólo dní ve Vysokých Tatrách, další týden se pokusila v takřka zimních podmínkách vyšplhat na horu Weißspitz (3 300 m n. m.) a o pár dní později túrovala po potřežních kopečcích a cachtala se v Jadranu. Ale nejprve o mém velkém slovenském dobrodružství! číst dál

Ještě v březnu jsem suverénně prohlašovala, že vůbec nevadí, když se neotevřou hranice, aspoň si odmažeme dávný dluh poznat Krušné hory, České Švýcarsko a možná si vyzkoušíme i první českou ferratu. Ale jaksi jsem zapomněla na mou závislost na vysokých horách, která se postupem času stávala k nevydržení, takže když se oznámilo datum 15. června jako den otevření hranic s Rakouskem, byla jsem odhodlaná hned první víkend skočit do auta a jet. Kamkoliv. A dnes je teprve 12. a já už mám první letošní vysokohorské dobrodružství za sebou! číst dál

Nejsem z těch, co přijdou k lékaři s větou "tak mě tady máte a teď mě vyléčte", naopak se snažím být co nejaktivnější, což nabývá na důležitosti zejména při řešení mých vleklých problémů s nohama. Ale je hrozně smutné, že vlastně žádný odborník (kromě ortopedů jsem vyzkoušela i fyzioterapeuty), ke kterému jsem v rámci snahy zachovat si funkční dolní končetiny zamířila, se na mě nepodíval komplexně, neupozornil mě na další úskalí a problémy, které třeba v té době ještě nebyly aktuální, ale už letmým okem profesionála (tedy ne mým) byly naprosto zřejmé... číst dál

První výšlap na Velký Kosíř (442 m n. m.), nazývaný místními pro svou nápadnou polohu v placce Hané Hanácké Mont Blank, si nepamatuji, trošku si však vybavuji ještě vrchol bez rozhledny, kterou zde postavili v roce 2013. V posledních letech jsem frekvenci výletů na tento Olomouci blízký kopec zvýšila a poté, co jsem na něj v roce 2018 vyšplhala čtyřikrát, jsem si slíbila, že se na něj letos pokusím dostat každý měsíc. Vzhledem ke vzdálenosti od domova a náročnosti výstupu (spíš procházka s mírným převýšením) to nebyl problém. Včera jsem svůj rok s Kosířem uzavřela nočním vánočním výletem. Pojďte se se mnou za jednotlivými výšlapy ohlédnout! číst dál

Již přes dva roky nemířím po odchodu z domu rovnou do práce, ale na procházku olomouckými ulicemi. V létě i v zimě, ve 25 stupních i mínus šestnácti (vzpomínáme na únor 2017), toulám se parky i rušnými tepnami města, za tmy i světla, deště, sněžení, větru i jasné obohy... Za tu dobu jsem si vybudovala nejen slušnou kondici a pár kilo svalů, ale i solidní znalost Olomouce a užitečné meteorologické poznatky (vím, jak se obléct za jakého počasí a po jak dlouhé době se rozehřeju, kde nejvíc fouká, kde je největší zima...). ;-) Pojďte se se mnou v jedno chladné prosincové ráno prostřednictvím fotek projít! číst dál

Letošní léto přineslo zase trošku jiné zážitky než to loňské. Tradiční ingredience jako hory, ferraty a CK Kudrna (:D) ale samozřejmě zůstaly! číst dál

Cestování s CK Kudrna je vždy zárukou bezvadné party. V žilách lidem jezdících na outdoorové zájezdy prostě tepe stejná krev, a proto jsem vůbec neměla obavu vyrazit poprvé v životě na sólo dovolenou. Věděla jsem, že už v Brně při nástupu do autobusu budu mít dvacet nových kamarádů. Ale takové souznění, které jsem při čtyřdením výletu do kouzelné oblasti italského jezera Garda zažívala, jsem přece jen nečekala. Ve spojení s nádherným, teplým počasím babího léta a ferratami to tak byla naprosto výjimečná dovolená, na kterou budu dlouho vzpomínat. číst dál

Tradiční prodloužený víkend s Fridexovou mamkou a tetou samozřejmě ani letos nemohl chybět. Zatímco před dvěma lety jsme řádili v Raxech a loni v Hohewandu, tentokrát jsme popojeli o kus dál pod majestátní Dachstein, protože od první návštěvy této oblasti jsem toužila vylézt ferratu Donnerkkogel Intersport s parádním čtyřicetimetrovým mostkem. Další program jsme vymysleli až na místě a přinesl zážitky vskutku nečekané. :-) číst dál

Tak to třetice všeho dobrého! Na vršek Gran Paradisa, tyčící se do (aspoň pro nás) závratné výše 4061 m n. m. (v názvu článku není chyba, viz níže), jsme chtěli vyšplhat už před rokem, ale porucha auta nás zastavila kousek za italskými hranicemi. Další pokus byl naplánován na letošní červenec, jenže to jsem zase měla problémy s nohou. Riskli jsme druhý termín pouhý týden po náročné slovinské hřebenovce - a klaplo to!  číst dál