Nejsem gurmán, neumím moc vařit, nepodléhám jídelním trendům (ačkoliv občas ráda vyzkouším něco nového) a nikdy jsem nekoketovala s myšlenkou stát se vegetariánem, veganem, dobrovolným celiakem či konzumentem výhradně syrové (...) stravy. Přesto (nebo právě proto?) mě kniha o jídle a jeho rozličných cestách na talíř oslovila tak moc, že se přítel modlil, ať už ji jen dočtu a nerozvíjím další a další diskuze. Skrývá se v ní totiž tolik myšlenek, že každý řádek podněcuje k debatě.
Ostatně našla si cestu i na můj blog, což už je co říct, protože na to, abych psala recenzi na každou knihu, kterou přečtu, jsem moc líná, ačkoliv poslední dobou aspoň pár písmenek nadatluju na goodreads. Jenže populárně naučné knihy si o můj názor říkají tak nějak víc než beletrie. Navíc když se mi něco líbí, ráda to doporučím, a tento titul by jinak většinu z vás zřejmě minul.
Dilema všežravce popisuje tři potravní řetězce, jakými se může dostat jídlo na náš talíř. V první části se autor zabývá průmyslovými potravinami, jejichž typickým odbytištěm je supermarket či provozovny rychlého občerstvení. Člověk samozřejmě ví, nebo spíš tuší (pokud se o to nezajímá), jak to funguje: že kuřata za celý život neuvidí nebe, že se krávám přidávají do krmiva antibiotika, že jsou jatka maximálně efektivní stroj s produkcí čtyři sta kusů za hodinu... Pollan vás však vezme na důkladnou exkurzi, která vám všechno osvětlí a propojí v jeden (hrůzný) celek. Kniha popisuje USA, a tak nevím, co vše platí i ve střední Evropě, ale přiznávám, že po dočtení jsem měla chuť už nikdy nevkročit do supermarketu. V Americe je všechno kukuřice. Je jí nadbytek (autor osvětluje proč, jak vůbec došlo k jejímu pěstování atd.), a tak se využívá jako krmivo pro dobytek, jehož žaludek však pro ni není uzpůsoben. A proto se do zvířat cpou léky. Prasatům se odsekávají ocásky, aby ve stresu nekousaly ty před sebou. Kuřata se překrmují tak, aby co nejrychleji nabraly jateční váhu, což znamená, že se ke konci nemohou skoro postavit, protože se převažují dopředu...
Michael Pollan (zdroj: bookfans.net)
Druhá část knihy se zabývá organickými potravinami. I tady je nám jasné, že má jejich výroba řadu háčků. Zvířatům se sice nepodávají léky, ale volné výběhy, větší prostor či humánnější zacházení se od průmyslového zpracování příliš neliší. Nejvíc mě z celé knihy zaujala kapitola o soběstačné farmě, jejíž produkci majitelé prodávají osobně a na trzích v okolí. Autor tam strávil týden a účastnil se všech prací. Farmaření je velká věda, složitý organismus, kde vše souvisí se vším a který vyžaduje neustálou pozornost a péči. Pást krávy, každý den je vodit na jiný kus pastviny, aby z trávy sežraly tak akorát, aby mohla zase vyrůst, magie přesného rozmístění slepičinců... Je to každodenní dřina, ale farmáři to tak neberou, pro ně je to celoživotní poslání a životní styl. Na Zemi roste příliš mnoho lidí, aby každý mohl žít takto, ale mám radost, že farmy stále existují a po dočtení jsem zatoužila se na nějakou na pár dní zajet podívat.
V poslední části se autor rozhodl udělat večeři z toho, co nasbírá (zejména houby), vypěstuje a uloví. Věnuje se vegetariánství, způsobům, jakým si lidé ospravedlňují zabití zvířete, rozdílům mezi pěstováním plodin na zahradě a jejich sběrem v nevypočitatelném lese... Z celé knihy je právě zde nejvíce filozofických úvah, zejména na téma lovec a jeho pocity.
Pollan vše vysvětluje, zasazuje do kontextu, historických souvislostí a neváhá přidat i řadu filozofických úvah. Stránky jsou natřískané informacemi, které autor vysvětluje více méně srozumitelně (nejsem kovaná v přírodních vědách, proto jsem pasáže o chemických prvcích a podobně moc nechápala). Nad některými fakty jsem kroutila hlavou, jak mi najednou došly různé paradoxy, kterých je v souvislosti s potravinami víc než dost. Navíc je kniha čtivá a určité pasáže (zejména lov) mají až beletristický nádech dobrodružného románu.
Z knihy si uděláte poměrně komplexní obrázek (a to i přesto, že popisuje pouze americké prostředí, řadu věcí lze aplikovat i na Evropu) o tom, co, jak a proč vlastně jíme. Nejvíc na ní oceňuji to, co jsem zmínila v perexu - vede k zamyšlení a diskuzím. A já osobně mám po jejím dočtení chuť se na jídlo nedívat jen jako na zdroj energie, ale vnímat i jeho příběh.
- Michael Pollan: Dilema všežravce
- anglický originál: Omnivore's dilemma
- přeložila Jitka Fialová
- 367 stran
- vydalo Argo a Dokořán v roce 2013
- 498 Kč
2025 ©