Dvanáct letošních výletů na Velký Kosíř

První výšlap na Velký Kosíř (442 m n. m.), nazývaný místními pro svou nápadnou polohu v placce Hané Hanácké Mont Blank, si nepamatuji, trošku si však vybavuji ještě vrchol bez rozhledny, kterou zde postavili v roce 2013. V posledních letech jsem frekvenci výletů na tento Olomouci blízký kopec zvýšila a poté, co jsem na něj v roce 2018 vyšplhala čtyřikrát, jsem si slíbila, že se na něj letos pokusím dostat každý měsíc. Vzhledem ke vzdálenosti od domova a náročnosti výstupu (spíš procházka s mírným převýšením) to nebyl problém. Včera jsem svůj rok s Kosířem uzavřela nočním vánočním výletem. Pojďte se se mnou za jednotlivými výšlapy ohlédnout!

Je jen škoda, že mě nenapadlo si zaznamenávat, odkud a kam jsem šla, ne vždy jsem to zmínila na Facebooku a v paměti jsem všechny trasy neudržela. V lednu byl každopádně start a cíl ve Slatinkách, protože se šlo na tradiční novoroční výšlap, pro mě už počtvrté. Tentokrát ve složení já, Fridex, jeho mamka a naši. Nahoře klasicky miliarda lidí a medaile. Počasí docela přálo, na Nový rok jsme měli na Kosíři už mnohem hůř (ale i líp).

V únoru jsem vyrážela podle fotek ze Slatinic, ale kam jsem došla, netuším. :D Ale byl sníh, a přitom teplo, protože jsem se nahoře fotila v mikině.

V březnu jsem byla na Facebooku sdílnější. Prý mělo být hnusně, a bylo krásně. Ale bahno. :D A dokonce ze statusu i vím, odkud a kam moje cesta vedla - opět ze Slatinic, ale tentokrát až do Prostějova (a závěr ve městě se mi moc nelíbil)! Nahoře jsem byla za 57 minut, nahoře jsem převlékala propocené triko a mými povyrostlými nohami testovala ledovcové botky - a prej až na nějakou tu odřeninku to šlo. :D 

Březnovou sdílnost jsem si v dubnu vynahradila maximální stručností - status "Lesní terapie na mém nejoblíbenějším kopci." moc nepozradí, z fotek však lze vyčíst, že jsem putovala opět ze Slatinic (prostě mi do nich ráno dobře jezdí bus :D) s nádherně rozkvetlými stromy. A kam z vrcholu? Kdo ví. :-)

Květen byl mimořádně deštivý a chladný, ale pro výšlap jsem si vybrala hezký den (i když bylo poměrně zima, měla jsem na sobě péřovku a větrovku). Vyrážela jsem z Drahanovic a doputovala do Slatinic, protože jsem poprvé v životě navštívila i Malý Kosíř (317 m n. m.). Okouzlil mě dřevěnou kapličkou, nádhernými kytičkami, vyhlídkou, a hlavně nula lidmi! :D 

Zato červnový výstup byl ve znamení Havaje. Startovala jsem v Náměšti na Hané, cíl nevím, ale pamatuji si, že jsem tentokrát vylezla i na rozhlednu - letos poprvé a naposled. 

Červenec byl speciální, jela jsem na kole! Mezi Lhotou pod Kosířem a Drahanovicemi jsem si hrála na pastevce - ty ovce ne a ne uhnout. :D A taky si pamatuju, že jsem se cestou zpět ztratila a dojela do Olomouce úplně jinak, než jsem chtěla.

V srpnu jsem měla potíže s kolenem a na Kosíř tak vyrazila s ortézou. Žel, nenapadlo mě se s ní v houpačce vyfotit. :D Start byl asi opět v Náměsti, soudě dle vyfocených ovcí, ale cíl netuším.

V září jsem vyfotila jen houpačku a rozhlednu. Byl to odložený výšlap, původně vybraný den propršel, a tak jsem si výstup vychutnala v nádherném babím létu. Vlak měl zpoždění, tudíž jsem měnila trasu místo Drahanovice-Kosíř-Čelechovice na Hané na Drahanovice-Kosíř-Drahanovice.

I z října mám jen dvě fotky, protože jsem přechodně neměla pořádný foťák a musela cvakat mým hloupým mobilem s rozlišením tak 0,3 Mpx. :D Po dlouhé době jsem šla ze Slatinic... a opět jsem do nich došla, protože i po tolika výletech jsem schopná se na Kosíři ztratit. :D Nějak jsem nepostřehla odbočku a už se mi nechtělo vracet. Původně jsem chtěla jet opět z Čelechovic, ale ta obec je nějak prokletá, ani na podruhé to nevyšlo. :D

Do třetice ty Čelechovice klaply! A protože jsem tentokrát napsala prvotřídní status, dovolím si ho zde celý ocitovat, ostatně celou túru skvěle popisuje, takže jsou další slova zbytečná:

Listopaaaaaaad, tak šupity šup na Kosíř. Poprvé z Čelechovic a srabácké myšlenky na zkrácení túry do Čech pod Kosířem, jenže v sobotu skoro nic nejede a hodinu vysedávat v kavárně se nechce. Takže dodržen původní cíl Drahanovice, kam jsem dobíhala (aneb když si myslíte, že je to 4 km a ono 5,7 :D). Podle předpovědi mělo totiž začít pršet až ve dvě, ale slejvák mě chytl hned po startu, naštěstí po půlhodině přestal a zbytek výletu za sucha. A za měsíc zase, a to si chystám na závěr mé celoroční výzvy opravdovou specialitku, tak snad to vyjde. 

A konečně prosinec! V listopadu mě napadlo, že by nebylo špatné jít na vrchol za tmy, a tak jsme to 26. prosince zrealizovali. Samozřejmě jsme nahoře nebyli sami, Kosíř je prostě moc oblíbený. :D Každopádně můj 12. letošní výšlap, ale teprvé druhý v partě (já, Fridex, můj taťka a Fridexova mamka), jinak jsem šla/jela vždycky sama. Šli jsme z a do Slatinek a bylo to super, nahoře krásně teploučko, les správně tajuplný a díky malému světelnému smogu nad hlavou spousta hvězd... Kočena je z nádraží v Senici na Hané, kde jsme cestou zpátky navštívili v práci Fridexova taťku.

Příští rok na Kosíř tak často určitě chodit nebudu, ale možná si vyberu jinou horu. Přemýšlím o ještě bližší a dostupnější Jedové, na kterou se dají dělat podobně parádní procházky. 

A na kterou horu se rádi vracíte vy?