V sobotu bylo krásně, a tak jsme se rozhodli oslavit první jarní den výletem. A protože v nedalekém Šternberku na hradě zahajovali turistickou sezonu, cíl byl jasný.

Ve Šternberku jsem se narodila, ale doteď znala jsem ho pouze ze silnice, když jím projíždím směrem na Opavu. Město je to malé, ale docela hezké, ovšem mínus od nás má - málo kešek. :-) V centru nic, jedna u hradu a pak už na okrajích a za městem. Takže jsme ulovili pouze dvě, až jsme se snažili o tři - Fridexovi však dlouhodobě blbnou satelity, takže jsme si tak akorát udělali procházku lesem - ovšem parádní! Teplota vystoupala tak vysoko, že jsem chvilku šla jen v tričku. První mikrokeška u hradu však byla v pohodě a druhá - i přes terén tři a půl hvězdy - taky. Stačilo jen vyšplhat na svah ke skalám, kde jsme ji i přes nespolehlivý mobil našli.

Kešování však samozřejmě byl jen doplněk výletu, jeli jsme hlavně na hrad. Vybrali jsme si menší okruh, a ještěže - interiéry jsou sice krásné, na to, že je to hrad a ne zámek, je tam toho k vidění hodně, ale byla tam pořádná kosa. Prohlídka ale byla fajn, pár zajímavostí mi v paměti utkvělo (třeba proč má nábytek kulaté nohy - aby se do něj nedostaly myšli, kterým velké sklony při šplhání vadí, nebo proč mají postele nebesa - aby na nocležníky v noci, když vyhasne oheň, nepadali pavouci a jiná havěť).

Pak jsme vyrazili na zmíněné kešky a do odjezdu vlaku jsme stihli ještě Expozici času. Nejvíc mě bavil začátek, kde bylo vyprávění o vesmíru - jak vznikl, za jak dlouho se objevily první hvězdy, jak rychle se otáčí planety Sluneční soustavy... Muzeum bylo pěkně interaktivní, poslechli jsme si tak třeba různé zvuky zvonů či se vyfotili v Hubbleově teleskopu.

Wiwi-2015-03-21-15-25-56

Podívali jsme se i do expozice o zločinu a trestu, která sídlila ve stylovém sklepení, ale jinak toho moc nenabídla - jen texty a pár exponátů. Mohla jsem si však zaletět na koštěti a vzkaz napsat brkem a inkoustem.