Svět knihy byl jedním slovem dokonalý. Kromě pár knížek, nových známých a nepřeberně zážitků jsem si z něj odnesla především pocit, že čtenářství na tom v Česku ještě není tak špatně...
Na Výstavišti jsem strávila půlku pátku a celou sobotu, a to převážně ve fantasy koutku, kde jsem trochu pomáhala s prodáváním knížek od Epochy. Hlavně jsem ale dostala zapůjčený pořádný foťák, takže jsem s ním na krku proběhala většinu našich pořadů. A hlavně si skvěle popovídala se starými i novými známými, především z řad bloggerů. Jste všichni hrozně úžasní! V sobotu jsem se tak těšila, že jsem nemohla ani dospat. A večer mě mrzelo, že se musím vrátit domů k diplomce... V neděli euforcon a následně regulérní depcon. A teď takový ten příjemný stav, kdy jsou vzpomínky ještě čerstvé, ale zároveň už tak nešílíte, ať radostí, nebo smutkem. :-)
S vikingy, kteří se účastnili stylového křtu historické fantasy Jdi a přines hlavu krále
Osobně se nepovažuji za nějakého extra knihomola. Ke knihám jsem měla vřelý vztah vždycky, proto jsem taky šla na střední knihovnickou (a všechny mé další knihovnické školy :-)), proto nyní pracuji v knihovně a nakladatelství, proto posledních pár let občas píšu recenze. Ale nepřečtu toho za rok zase tolik, jsou období, kdy nečtu vůbec, v knihkupectvích rozhodně neutrácím horentní sumy a od té doby, co jsem si pořídila čtečku (a začala víc využívat knihovnu :-)), už taky nezaskládávám domov stovkami svazků. I tak mě ale baví číst a diskutovat o knižní kultuře, filozofovat nad různými čtenářskými průzkumy atd. Dle nich na tom tak špatně ještě nejsme, ačkoliv ani nijak zvlášť dobře. Jenže kdybyste nějaký takový výzkum šli dělat přímo na Svět knihy...
S knižními bloggery
Uznávám, že to zrovna reprezentativní vzorek není, ale bylo prostě úžasné sledovat ty davy lidí, jak se nadšeně s taškami prodírají uličkami ve vydýchaném Průmyslovém paláci a neváhají za knihy utratit opravdu horentní sumy... To byla prostě pozitivní injekce jak blázen. Navíc se dle mého pozorování na Výstavišti vyskytovaly především dvě skupiny - starší lidé a velmi mladí, rozumějte náctiletí a lidi lehce přes dvacet. To odpovídá ostatně i těm průzkumům, tyto dvě skupiny skutečně čtou nejvíc. Jen je škoda, že na nejmladší čtenáře číhá "nebezpečí" v podobě vlastní domácnosti, práce a rodiny, které je bohužel občas (ale rozhodně ne vždy, kloubit to jde!) přesune z kategorie čtenářů vášnivých do čtenářů občasných, v tragických případech do nečtenářů...
Spousta knížek. Všude
Co tímto zmateným, spontánním proudem myšlenek chci říct? Že je úžasné, že v dnešní době existuje tolik lidí, kteří neváhají kvůli knižnímu veletrhu jet přes celou republiku (a strávit na cestě víc hodin než na místě), v zajetí atmosféry zapomenout na všechna svá předsevzetí a rozpočty a odvézt si mnohem víc knížek, než měli v plánu, považovat Svět knihy za akci roku, nadšeně fotit své přírůstky a chlubit se jimi na sociálních sítích, stejně jako se ostatní chlubí třeba novým mobilem... Nezbývá jen čtenářství podporovat, propagovat a doufat, že ty křivky výzkumů nepůjdou ani v budoucnu strmě dolů. Osobně pak doufám, že ve společnosti přibude i víc vášnivých čtenářů (nad 50 knih ročně). V knihách je tolik úžasných příběhů, že by byla hrozná škoda je spolu s dalšími čtenáři a autorem neprožít. A nezapomínejte pro knížky na reálný život, který je vaším úplně největším příběhem. :-)
Kromě komiksu s Bobem a Bobkem všechny mé světoknižní radosti
2025 ©