Jak se z koníčku stala vášeň

Díky perfektnímu zázemí jsem byla vášnivou cestovatelkou odmalička. Oba rodiče učitlé, to se to v létě cestovalo! Projela jsem takřka celou Evropu a navštívila Egypt, zažila typicky "válecí" dovolené i superakční třítýdenní cesty se stanem a konzervami. Během dospívání jsem trošku ubrala plyn, abych to v současnosti roztočila na plné obrázky. Jen z pláží a měst jsem se přesunula do přírody a hlavně - na hory!

Ne, že bych na hory nikdy nejezdila. V dětství rok co rok s babičkou do Tater, chatu jsme měli v Jeseníkách a i další pohoří mě neminula, od nějakých jedenácti dvanácti pravidelně do Alp na lyže. Ale ten pravý, vřelý vztah jsem si k nim našla až nedávno. Od června 2016, kdy jsme poprvé vyjeli na ferraty a já ochutnala letní Alpy. Pak dechberoucí Dolomity, letos Švýcarsko... Když se doma bavíme o dovolené, už ani nezmiňujeme, že to budou zase hory, protože to je automatické. :D Protože hory...

...jsou kouzelné! Jak jinak si vysvětlit, že jsem ještě den před odjezdem na ledovcový kurz fačovala nohy plné obřích puchýřů z nových bot a o pár hodin později štrádovala sněhem 16 kilometrů s převýšením přes kilometr, jako by se nechumelilo. Jak jinak odůvodnit pálící krk a lehkou slabost z počínajícího nachlazení při odjezdu na ferraty do Hohe Wandu, na které jsem si již při večerním příjezdu do kempu ani nevzpomněla? A jak pochopit, že jsem i desátý den fyzicky velmi náročné ferratové dovolené v Dolomitech zvládla ještě něco vylézt a vůbec ohnout nohy a ruce plné podlitin a namožených svalů...

Pokud se snad někde v mé hlavě vynoří červík pochybností, že se hor přejím, stačí mrknout na pár fotek a já se opět cítím jako feťák, který potřebuje novou dávku. Když jsem nedávno dostala cepín, měla jsem z něj takovou radost, že jsem si ho chtěla nastěhovat na noc do postele, a velká část mých výplat směřuje v poslední době do výbavy, protože naše ambice už vyžadují něco víc než pohory. Police se nám plní lany, mačkami, horolezeckými batohy, úvazky, ferratovými sety, helmami, speciálními rukavicemi... Z mého oblíbeného Decathlonu už musím objednávat z jiných poboček, protože ta olomoucká má jen základní zboží. Večer sedím u knížky v ledovcových botách, abych si je pořádně prošlápla, trénuju uzlíky a turistické ponožky považuji za objev století!

A víte, co je nejlepší? Že jsme v tomto s Fridexem kompatibilní a těžko říct, čí vášeň je větší. A pak to dopadá tak, že místo do Jeseníků jedeme na Dachstein a záčátkem září se pokusíme pokořit čtyřtisícovku! Naši první... A určitě ne poslední, někde v dálce se vznáší fata morgana s názvem Mont Blanc...