Dnes bylo nádherně, sice docela zima a chvílemi foukalo, ale svítilo sluníčko a já jako obvykle neměla doma stání. Celý den doma prostě nikdy nevydržím, i kdybych měla na čtení sebezajímavější knihu a na práci sebeurgentnější věc. Takže jsem vyrazila na procházku. Využila jsem toho, že tento víkend spím u rodičů, a zamířila do nedalekého lesa na okraji Olomouce...
Slavonínský les byl v dětství mým oblíbeným, ale již dlouho jsem se do něj nepodívala. Byl tam neskutečný klid. Slunce zářilo skrze větve, hluky města sem nedolehly, a já se toulala stezkami a užívala si toho, že jsem po dlouhé době v lese. V přírodě jsem každý týden několikrát (cíle mých procházek leží vždy za městem), ale v opravdovém lese jsem už dlouho nebyla. I když ten slavonínský je spíš takový lesík. Bonusem pak bylo to, že jsem celou dobu nikoho nepotkala. A krása dnešní trasy mě přiměla i na chvilku schovat rozečtený časopis, a to je co říct. :-)
Jsem městský člověk, ve městě jsem se narodila a celý život tu žiju. Nemohla bych žít na venkově. Jednak proto, že jsem pohodlná, a život na vesnici je přece jen náročnější, minimálně každodenní dojíždění do práce... A taky miluju kulturu, památky a akce, kterých je v Olomouci po celý rok dost a dost. Naplno si užívám toho, že bydlíme v podstatě na náměstí a mám to všude (do práce, na zimák, na bazén, do parku, do obchodu, do kavárniček, do knihoven...) opravdu velmi blízko. Ale přírodu miluju a ráda do ní vyrážím, jak nejčastěji to jde. Když je hezky, je nádherná po celý rok. A já se už moc těším na všechny další procházky, ať už to bude ve spadaném listí nebo později s křupajícím sněhem pod nohama.
A co vy? Máte rádi spíš město, nebo přírodu? Nebo jste jako já "obojetní"? :-)
2025 ©