Můžu žít bez...

Protože články typu Nemůžu žít bez... jsou tak trochu nuda (ale časem taky určitě jeden napíšu), rozhodla jsem se naopak sepsat věci, bez kterých se klidně obejdu. Vyčerpávající seznam to samozřejmě není, ačkoliv přemýšlení mi dalo docela zabrat, zjistila jsem, že toho potřebuju či alespoň "potřebuju" opravdu hodně. :D

Chytrého telefonu

Nikdy jsem ho nevlastnila, a ačkoliv to do budoucna nevylučuji, v nejbližší době nemám v plánu nic měnit. Mám tlačítkovou Nokii, která po téměř třech letech sice nefunguje tak, jak by měla, ale stačí to. A nemyslete si, že na mobilu jenom volám a píšu. Kromě klasických funkcí typu budík, úkolovník, kalendář, poznámky či stopky velmi často využívám i internet, který mám zadarmo. Tedy - rychle by mi to mělo jet jen při dobití dvou stovek za měsíc, já dobíjím méně často, přesto mi net běží pořád stejně rychle. Mé připojení je asi standardně pomalé. :D Na internetu lezu přes mobilní verzi Opery, nemám tam žádné záložky, nemůžu nic stahovat atd., ale na Facebook a maily mi to stačí. Taky mám v mobilu maličkou paměť, takže vyfotím jednu fotku a mám s smskami plno. :D A kvůli tomu, že má Nokia samozřejmě nezvládá žádné aplikace, chodím lovit kešky pěkně dobrodružně - na počítači nastuduju mapu, zapíšu si do poznámek v mobilu hesla typu: druhá odbočka, lesní cesta, tlustý strom a malý keř za ním, pod šutrem spíš vlevo a jdu na to. :D

Hádejte, jakou barvu jsem si vybrala?

Seriálů

Nesledovala jsem je ani jako malá, a přestože jsem podnikla spoustu pokusů (a stále podnikám), nějak si k nim nemohu najít cestu. To ale neznamená, že by se mi nic nelíbilo. Některá díla mě nadchnou, ale i když se mi velmi líbí, prostě nejsem schopná dosledovat je do konce. Celé jsem vlastně viděla jen Firefly a Doctora Horribla. A není to o počtu dílů či délce. Miluju třeba Big Bang Theory, ale myslíte, že jsem viděla všechny série, ačkoliv jsou to takové jednohubky, kterých se dá naráz zvládnout i třeba deset? Ani náhodou. Navíc si často raději než nové díly pouštím pořád dokola ty staré. A sleduju je ve frekvenci jednou za týden, ale občas žádný nevidím třeba měsíc. A vůbec mi to nevadí. Nejsem zkrátka seriálový typ. A to samé s filmy - do kina na ně chodím ráda (i když v poslední době mě máloco zaujme), ale že bych si něco pustila doma? Ani náhohou. A když už, nejsem většinou schopná dokoukat do konce. Buď usínám, nebo se nedokážu soustředit. A když plánuju, co budu doma dělat, seriály a filmy mě nikdy nenapadnou...

Cizinka - seriál, který mě velmi baví, ale... ještě jsem se nedodívala ani na první sérii :D

Líčidel, barev na vlasy, laků atd.

Ale jo, taky vlastním pár očních stínů, jednu řasenku, lesk na rty a tři tužky, zakoupené v naivní myšlence, že se naučím malovat si linky (nikdy jsem to nezvládla, ale těch pokusů, pravda, nebylo tolik)... Ale vytahuji je jen výjimečně, na vystoupení břišních tanců a občas na ples. Líčit se neumím a přijde mi líto času a peněz (a odličování je děsná otrava). Navíc mám ráda, když člověk vypadá tak, jak prostě vypadá. To samozřejmě neznamená, že se o sebe nestarám, mám peeling, pleťovou vodu, denní i noční krém atd., ale dekorativní kosmetika jde mimo mě. A vždycky šla. A to samé s vlasy - nikdy jsem je neměla obarvené, a dokud nebudu "muset" (=nezačnou mi růst šediny), tak si je ani barvit nebudu. I díky tomu je mám kvalitní, takže moc nedám ani návštěvám kadeřníka a rozhodně je netýrám fény, laky, tužidly, kulmami, žehličkami... Čímž nechci říct, že bych si občas něco na své hlavně ráda nestvořila. Ale je to jak s líčením - přirozený vzhled, a hlavně neochota investovat peníze i čas.

Jediná fotka s pěkným líčením - tenkrát mi totiž make up dělala kamarádka :D

Televize (s ale)

Televizi jsem nikdy moc nesledovala, ale v posledních letech času stráveného před obrazovkou výrazně ubylo. Jediné, co teď zapínám (občas), je sport. Ten miluju. Hokej, tenis, atletika, plavání, biatlon... Baví mě koukat skoro na všechno, a když je olympiáda, jsem schopná se k obrazovce přilepit na 24 hodin denně. Ale opět - když přijdu domů, vůbec mě nenapadne si televizi pustit. Nemám ji jako kulisu, a raději si čtu.

Když televize, tak jedině ČT sport (nebo ČT 2, když něco sportovního náhodou dávají tam)

Nákupů nových knih

Trochu se to bojím přiznávat :-), ale i když jsem vášnivý čtenář (v posledních letech čím dál vášnivější), nové knihy téměř nekupuji. Hojně navštěvuji knihovny, ve kterých seženeu vždy vše, co potřebuji. Ze sběratelské mánie mě vyléčilo stěhování (během něhož jsem ostatně zjistila, jak málo toho člověk ve skutečnosti potřebuje), a hlavně to, že jsem se začala živit sama - v mém rozpočtu už prostě na knížky nezbývá.

Městská knihovna v Olomouci, můj třetí domov (druhý je univerzitní, kde pracuji, a ještě mám čtvrtý ve vědecké :D)

MHD

Olomouc je krom jiného super v tom, že v podstatě kamkoliv dojdete pěšky. Navíc bydlím přímo v centru a mám to blízko vlastně všude. A miluju chůzi, takže jsem si odvykla tramvajemi a autobusy jezdit. Výlety do obchodů na okrajích Olomouce beru jako zdravotní procházku s užitečným bonusem a neváhám i o víkendu vstát dřív, abych na nádraží, vzdáleného skoro tři kilometry, stihla došlapat. Procházkami se mi trochu zvýšila fyzička, takže nikdy nechápu, že se někdo diví, že jdu někam pěšky. Pro mě tři kilometry opravdu nejsou vzdálenost, k jejímuž zdolání bych potřebovala MHD. :-)

Chůzi prostě miluju. A v létě klidně sundám boty

Alkoholu a hospod

Posedět s kamarády je fajn, ale v poslední době zjišťuju (asi jak člověk stárne, nebo nevím :D), že mnohem víc než někde vysedávat je projet se na kole, zajít do kina, na bowling, na výstavu... Akorát moc lidí se mnou takto čas trávit nechce. :-) Takže vystupuju ze své komfortní zóny a do té hospody občas zajdu. Navíc mi teď zase začalo chutnat pivo. :D Bez alkoholu se však samozřejmě bez problémů obejdu. Umím se bavit i bez něj, a že bych cítila potřebu si třeba doma dát večer dvě decky, to ani náhodou. Když už něco popít, tak někde venku ve společnosti. 

Posedět s přáteli? S radostí! Ale jen občas. Momentka ze srazu se spolužáky

Lidí (občas)

Ano, jsem ráda sama. Občas až příliš. Miluju osamocené procházky (a i výlety mimo město), plavat a bruslit chodím raději taky sama, abych se nikomu nemusela přizpůsobovat, do muzea jdu rovněž klidně sama, ani s kinem nemám problém... Mám ráda společnost, kamarády a ne, že bych byla úplný introvert, ale jak někdo nemůže vydržet sám se sebou, tak já klidně. Trávit páteční večer sama s knížkou a kafem je pro mě příjemně strávený čas. Ale na své sociální stránce, která má mnoho trhlin (a o tom zase příště), pilně pracuji, nebojte. :-)

Klidně sama vyrazím do lesů... A pak blbnu se samospouští :-)

A bez čeho můžete žít vy?