Zdravotních trablů, hormonální poruchou počínaje a patní ostruhou zdaleka nekonče, mám dost, ale (mohutné bouchání do dřeva) klasické nemoci typu chřipka, angína, záněty průdušek se mi naštěstí vyhýbají. Přičítám to hlavně silné imunitě vybudované kombinací (povětšinou) zdravé stravy, dostatku pohybu na čerstvém vzduchu (sice hlavně městském, ale pořád lepší než být zavřená vevnitř), výrazné eliminace stresu a s tím související sebelásce - tedy že si hojně dopřávám to, co mě baví. Ale občas nějaké to nachlazeníčko přijde. A já se teprve nedávno naučila "nenadávat" svému tělu, cože mi to tropí, a už se neděsím toho zpomalit, necvičit, nešílet, že se mi roztečou za pár dní svaly a spadne kondice zpět k bodu mrazu, a dopřát si odpočinek a klid.
Že to není tak těžké? Pro toho, kdo churaví častěji, snad ne, ale kdo je zvyklý být zdravý a furt se hýbat, kdo - pokud mu není tak špatně, že skoro vyplivuje duši - po pár hodinách ležení skoro ohryzává stěny s myšlenkou "chci véééén", to může být docela problém. Ale teď už jsem víceméně v pohodě, a to hlavně proto, že jsem se už naučila docela dost rozumět svému tělu, zjistila, co vše (ne)vydrží a co mu poskytnout, aby fungovalo dobře.
Nedělat ukvapené závěry aneb Ráno moudřejší večera
Tak například taková únava. Moje poměrně věrná společnice. Trvalo to, ale teď už vím, že spousta rádoby "nemocí" byl jen znak vyčerpání a stačilo se dobře najíst a aspoň trochu kvalitně se vyspat a ráno bylo všechno vybarvené dorůžova. Takže jsem se naučila neposílat smsky s omluvenkou šéfovi do práce večer, ale případně až ráno. A fakt, že ji ráno opravdu pošlu v ani ne 1% případů, dokládá pravdivost řádků výše. :-)
Jednodenní virózky aneb Zázvor, česnek, zelí, med a tak pořád dokolečka, dokola
A když to není únava, ale skočí na mě regulérně nějaký bacil? Opět jsem se naučila nešílet, nýbrž "upalovat" (=ploužit se rychlostí závisející na stupni vyčerpání) do obchodu a nakoupit pořádné zásoby zázvoru, česneku a zelí. Mé supersilné zázvoráky, které zásadně nelouhuji, ale zázvor na závěr celý sním, jsou proslulé. A virózky, kterým říkám s nadsázkou jednodenní, protože opravdu většinou během dvou, tří dnů zmizí jak pára nad hrncem, jsou jediné období, kdy otevírám flašku s medem a dopřávám si. Hojně si taky servíruji zelí jakožto skvělý a lokální zdroj vitaminu C. Naopak pomerančům a citronům neholduji. A ležím, spím, nechodím, necvičím. :-)
Pozitivní mysl půl zdraví
Není to žádný objev Ameriky, ale stárý známý fakt, že psychika může fyzický stav těla ohromně ovlivnit (v pozitivním i negativním slova smyslu), opravdu funguje. Jak jinak myslíte, že bych vydržela náročné dovolené v horách? :-) Kondice je, ale z krásného (zvláště horského) prostředí jsem vždycky tak naspeedovaná, že bych mohla skály lámat. Takže se snažím se z (nejen) zdravotních trablů nehroutit a zachovávat veselou mysl. A hlavně v každém okamžiku života pamatovat na to, že zdraví je křehká a pomíjá věc, o kterou je třeba pečovat. I proto každé přání k narozeninám (...) začínám otřepaným "hlavně hodně zdraví"...
2025 ©