Se sebevědomím jsem nikdy problém neměla, snad jen kdysi, na základce, ale studium střední v Brně a bydlení na intru změnilo mnohé - dobrým směrem. Stal se ze mě pozitivní člověk, který by šel nejlépe charakterizovat jako introvertní extrovert. Byla jsem ráda sama, ale současně jsem potřebovala společnost. Po dvacítce by sice na mě ještě někdo nějaké to polínko zlomil, ale v průběhu let a nabíráním zkušeností (zejména těch pracovních) rostla i má asertivita - jsem stále tolerantní a chápavý člověk, ale jen tak něco si už líbit nenechám a dovedu se ozvat. A ve společnosti (i neznámých) lidí se pohybuju jako ryba ve vodě.
Ale samozřejmě, i já se občas utápím v nejistotě, což souvisí i s mým znamením (váhy), jehož charakteristika na mě plus mínus sedí. Zkrátka čas od času opravdu váhám, potácím se od jedné možnosti ke druhé a k mým slabostem patří i to, že se nechávám poměrně dost ovlivňovat okolím. Ne ve smyslu "co by na to lidi řekli", to právě naopak, ráda jdu proti proudu a dělám věci po svém, ale pokud není můj názor pevný jako skála (což většinou není), tak když se objeví jiný úhel pohledu, někdo předestře nový způsob uvažování, tak se mi to začne mlít v hlavě, znejistím a jsem v háji. Snažím se na tom pracovat, nesrovnávat se s ostatními, poslouchat svůj mozek a své tělo a dělat to, co mi jde ze srdce. Ale zdaleka ne vždycky to vyjde, což je samozřejmé - jsem jen člověk.
Do spirály určitých nejistot jsem se dostala po novém roce, kdy mě rozhodil jistý zdravotní problém, který jsem se usilovně snažila řešit. Oběhala jsem lecjakého doktora, příčinu jsem tak úplně nenašla, ale alespoň jsem se ujistila, že celkově jsem v pořádku. Což je samozřejmě dobře. Takže jsem přesunula myšlenky směrem k tomu, že pravděpodobně zasáhla psychika - měla jsem i velké potíže se spánkem, teď už se to zlepšilo, ale není to ideální. A snažila jsem se a snažím dát zase dohromady, protože ještě není vyhráno. Ale myslím si, že jsem na dobré cestě, a pokud ne, nemám problém rozjet další kolečko ve snaze najít řešení - k psychologovi se rozhodně nebudu bát jít, kdyby na to přišlo.
Dneska jsem ale "objevila Ameriku" - problém je možná v tom, že jsem sama k sobě byla až příliš kritická. Ne, nenakládám si toho hodně, nesnažím se být dokonalá. Myslím to tak, že jsem byla (jsem) nešťastná z toho, že se mi něco stalo (možná mou vinou, možná ne), a teď to nejde vrátit zpátky. To mi samozřejmě nepomáhalo ani po té zdravotní stránce. Prostě - byla jsem rozhozená z toho, že já, (skoro) vždy pozitivní a vyrovnaná Pavla se najednou cítí nějak nejistě, moc přemýšlí a řeší spoustu zbytečností. A dnes jsem se rozhodla, že je na čase s tím něco udělat. Z části to nechat plynout, přestat řešit hovadiny a nahodit se zpátky do pohody. Ale samozřejmě se zřetelem k tomu, že když bude potřeba, tak rozhodně nebudu strkat hlavu do písku. A hlavně - začít se mít zase konečně pořádně ráda. I přesto, že teď občas nervačím, je mi smutno, jsem nejistá, nevyrovnaná a s řadou věcí nespokojená.
Držte palec! :-)
Obrázek: https://capitalchoicecounselling.com/2014/06/love-fundamentals-self-love/
2025 ©