Ve středu jsem jela do Opavy, ale stejně jako v září, kdy jsme měli sraz se spolužáky, to byla veselá cesta. Na jejím konci nečekal zápoče, zkouška či státnice, ale slavnostní akt promoce, který za mým pětiletým opavským působením udělal více než působivou tečku.
Za ty téměř dva měsíce, které uběhly od státnic, jsem (pochopitelně s nadsázkou) skoro zapomněla, že jsem někdy studovala. Velmi rychle jsem si zvykla na to báječné volno, které čeká po návratu z práce a které je vyplněné jen zábavou s trochou práce a rutinních činností typu úklid atd. Začala jsem opět číst, zefektivnila Epocha-režim, a hlavně jsem mohla opět plánovat akce na večery a víkendy. Na promoci jsem napřed jet vůbec nechtěla, odrazovala mě povinnost navléct se do taláru (který je na Slezské obzláště ošklivý, ale nakonec vypadal hůř na věšáku než na lidech) a vzít si dovolenou. Nicméně nakonec jsem se rozhodla jet, přeci jen je to taková hezká tečka za studiem.
Spolužáci z vošky
Nostalgie na mě padla po mé první promoci na vošce v Brně, bakaláře jsem už neprožívala, a jestli mě mrazilo v zádech teď, kdy už se studii definitivně končím? Vůbec. Díky dálkové formě jsem v Opavě moc času nestrávila, vždycky jen na konzultace/zkoušku a honem zpátky, takže jsem nepřilnula ani ke škole, ani k městu. V tomto ohledu byla nejsilnější právě voška, na kterou jsem nastoupila hned po střední, protože jsem si nedovedla představit, že opustím Brno. Po těch třech letech to už šlo bez problémů, a já si dodnes gratuluju, že jsem se tehdy nepřekonala a neodjela rovnou do Opavy, kde jsem byla přijatá. Jít na vošku bylo jedno z nejlepších rozhodnutích v mém životě, stejně jako to, že jsem si ve druháku zcela spontánně rozhodla "za pět minut dvanáct" podat přihlášku znovu do Opavy, znovu na knihovnictví.
Šťastní bakaláři
Vošku jsem začala studovat v roce 2008, magisterský titul získala letos, studia mi tedy zabrala dlouhých sedm let (a zabrala by osm, kdybych šla na vysokou až po dokončení vošky, což je hrůzná představa - teď bych byla v páťáku, brrr :-)). Spolu se čtyřmi roky střední je to šílených a neuvěřitelných 11 let nepřetržitého studia knihovnictví. Jsem jedna z mála lidí (ne-li jediná), kdo si tohle trojkombo dal, ale nemám v plánu pokračovat, po těch letech se potřebuju nadechnout a žít a užívat si, ale nikdy neříkej nikdy. :-)
Potřetí a naposled pro diplom
Bylo to sedm zajímavých let. V Brně mi bylo dobře, i když ne tak dobře jako na střední, po většinu času jsem fungovala jako samostatná jednotka, spolubydlící se mi střídaly (pořádně jsem si rozuměla jen s jednou) a ve škole jsem si žádné blízké přátele nenašla, ačkoliv mi se spolužály bylo moc fajn. Třeťák byl díky mému paralelnímu studiu v Opavě zajímavý, ale po absolutoriu jsem úspěšně skládala jednu zkoušku za druhou, ta euforie z dokončení vošky se mě držela hodně dlouho. Opavský druhák byl zakalen marnou snahou najít si práci a samotný závěr bakalářského studia byla jedna velká jízda, kdy jsem se sžívala se zaměstnáním v knihovně, našla si naprosto úžasnou partu přátel, do které jsem byla (a nejen já) platonicky zamilovaná, a zmítaly mnou i hormony z mého prvního vztahu s Fridexem, který spokojeně a klidně trvá dodnes. :-) Špatná pozice pro bakalářku a přípravu na státnice? Právě naopak, opět jsem tím proplula, ani nevím jak, ale bez nervů to nebylo. A pak na vlně euforie hurá na přijímačky na magistra...
Sedm let dřiny a zážitků
Poslední dva roky byly hodně těžké, zejména prvák, kdy bylo opravdu dost předmětů a jeden nám všem dal pořádně zabrat. (Teď se musím smát, protože na státnice jsem se ho učila plus další 39 témat, prostě když se chce, tak jde všechno, a kdo je připraven, není překvapen.) V páťáku mě chytla diplomková krize a za největší vítězství tohoto roku považuju, že jsem ji zvládla překonat a dokráčela ke státnicím a červenému diplomu. Potřetí. Žádná magie v tom ale není - knihovnictví patří k lehčím oborům, studuju ho dlouho, baví mě, pracuju v knihovně, navíc s učením nemám problém, neprokrastinuji a nemám problém si naplánovat, kdy se co naučím, a pak to opravdu dodržet. Zadarmo to však v žádném případě nebylo.
Užívejte podzimu.
2025 ©