To byl rok!

Vzrušujícím rokem plným změn měl být rok 2012, ale v mém životě se v něm nic zásadního nestalo. Zážitků bylo hodně, a byly úžasné - dovolená ve Slovinsku a v Provence, spousta skvělých conů, a především nabídka vysněné knihovnické práce, která přišla přesně na mé narozeniny - 12. 10. :-) I přes to všechno to byl rok spíše smutný, těžce jsem se v něm vyrovnávala s návratem domů po sedmiletém studiu a bydlení v Brně a se změnou životního rytmu, který se zrušením povinnosti chodit každý den do školy výrazně zpomalil. Ale rok 2013 mi to všechno vynahradil. Přišla smršť nečekaných, úžasných věcí.

Vlastně to předznamenal už podzim 2012, kdy jsem zažila pár conů a jiných akcí se skupinkou olomouckých fanů, o kterých jsem předtím samozřejmě věděla, ale trvalo dlouho, než jsem se k nim připojila. Kinomaraton Big Bang Theory, Koprcon, Atlas mraků, a především nádherný bytcon okolo 21. 12. 2012 - to bylo něco tak nečekaného a úžasného, že jsem Vánoce v podstatě prodepconařila. :-) Ještě Štědrý den jsem totiž strávila v jejich společnosti na výletu do olomoucké zoo a při krmení koníčků. Bylo to SUPER! Společný Silvestr padl za mou snahu neonemocnět, což se mi "daří" po většině těchto akcí. Jenže tentokrát jsem druhého ledna nastupovala do práce a musela jsem být 100% ready. 

Momentka z CONce

Práce jsem se obávala, ale výrazně méně, než jsem já, věčný trémista, čekala. Úžasně a nečekaně rychle jsem si zvykla na pravidelné vstávání a v podstatě nebylo nic, co by se mi nelíbilo - od obsahu práce přes kolegy a vedení až po důležité drobnosti v podobě nepřekonatelného výběru jídel v menze, nádherné trasy do práce přes park a možnost si práci nahrazovat, takže jsem páteční odjezdy na cony dál v pohodě stíhala. Nejlepší bylo založení tradice teambuildingů - vemte dva mladé a nadšené knihovníky s hlavami plných nápadů a dostanete střílení v lase aréně, ježdění na motokárách, bowling, hraní deskovek, minigolf, tenis, lukostřelbu, karetní turnaj a nespočetně "jentakpokeců" v hospodách. 

Sportovní den Univerzity Palackého, mého zaměstnavatele

První třetina roku byla ale především ve znamení Cyrana, tedy skupinky olomouckých fanů, která se velmi výrazně stmelila. Neexistoval víkend bez nějaké akce. Nešlo jen o cony, chodili jsme na fotbálek, do kina, na hokej... Pro mě to bylo něco úžasného, protože jsem v podstatě poprvé v životě získala opravdové kamarády. Můj organismus se s tím vyrovnával zajímavě - po většině akcí mě uvrhoval do depky a nadšeného plánování akcí příštích. Bylo to šílené, ale krásné, teď už je to trochu jiné, ale stále moc pěkné a nevzpomínám na to jinak než s úsměvem, vděčností, že jsem mohla něco takového zažít, a nostalgií. :-)

Tohle byla akce "udělejte v jednom týdnu tři věci, které jste dělali jako malí"

A vzežla z toho i láska, můj první vztah v životě, který je úžasný, či spíše stále úžasnější, i teď, téměř po roce. Jaro bylo období velké euforie a velkého štěstí, ale zároveň i obav - dovolí mi zblázněné hormony, každovíkendové akce a osmihodinová pracovní doba dokončit školu? Čekalo mě totiž dokončování bakalářské práce, a hlavně státnice. Bála jsem se jich strašně, šílela jsem z nich, propadala depkám, střídala se u mě období trápení a vekého sebevědomí. Povzbudilo mě výborné ohodnocení bakalářky, před zkouškou jsem si vzala třídenní volno a jela do Opavy hájit čest toho, že už mám dvě knihovnické školy za sebou. Před absolutoriem na vošce jsem dostala horečku, vůbec jsem nespala, nemohla jíst, bolelo mě v krku, bylo mi špatně od žaludku... Státnice byly úplně jiné. Spala jsem výborně, ráno se probudila s dobrou náladou a velkým hladem, který pokračoval přes celý den - veškeré jídlo s sebou jsem spořádala už ve vlaku cestou tam. :D Psychicky to bylo velmi náročné, jednu dobu jsem byla na omdlení, nervozitu jsem zaháněla jako obvykle ukecaností, držela palce spolužákům... Nakonec to dopadlo výborně, nejlépe, jak mohlo. Měla jsem zatracené štěstí na většinu otázek, především jsem ale byla skvěle připravená. Cesta zpátky byla úžasná, koupila jsem si colu, nějakou čokoládovou tyčinku a časopis, ve vlaku jsem si hodila nohy na protější sedadlo a bylo mi krásně... Následující den jsem jela za dvě minuty šest na konferenci do Brna a byla jsem těžce mimo, nevyspaná, vyčerpaná, šťastná, v pátek ráno pršelo a zavřeli mi schody, kterými chodím do práce, a já byla tak happy, že jsem ten kopec, který jsem musela obejít, skoro vyběhla...

Se spolužáky v den D

A aby těch změn (práce, ukončení školy, vztah) nebylo málo, v červnu jsem po téměř pěti letech předala šéfredaktorské žezlo Fantasy Planet mému dlouholetému redaktorovi Borisu Hokrovi. Nebylo to momentální rozhodnutí, zrálo to ve mně už skoro půl roku, už jsem neměla webu co nabídnout a jen jsem se s ním trápila. Spoustu jsem toho dokázala, ale nedosáhla na vše, o co jsem usilovala, a protože jsem věděla, že se to už nepodaří, raději jsem odešla, aby se o to mohl pokusit někdo jiný. Předání proběhlo naprosto bez problémů, FP jede a vzkvétá, takže se mi povedlo splnit to, co jsem si kdysi, na podzim 2008, při zahájení mé šéfredaktorské "kariéry" předsevzala - nepustím to, dokud za sebe nebudu mít schopnou náhradu. A Boris prokázal, že je schopný víc než dost. Jo a taky jsem se po příšerných přijímačkách dostala na magisterské studium, byť jsem jen pár měsíců před tím prohlašovala, že už nikdy, a teď si za to chvílemi taky pěkně nadávám. :-)

S mým epošáckým šéfem Zdeňkem Pobudou

Opuštění FP ale neznamenalo méně práce, právě naopak - úžasnou náhodou mi v té době Tomáš Němec nabídl, abych po něm převzala edici Fantastická Epocha v nakladatelství Epocha. Skočila jsem po tom, byla to výzva, i když první měsíce byly hrozné, vůbec jsem netušila, co dělat. Jenže tohle je práce, která se učí praxí, a já se už po zhruba půl roce cítím trochu jistá v kramflecích, i když mě stále překvapuje a ještě překvapovat bude spousta věcí. Je to pestrá a zajímavá práce, kterou získávám spoustu užitečných zkušeností. Starám se o veškerou organizaci na titulech a propagaci a mám radost, že výsledky jsou viditelné. Což byly i na FP, ale tu radost mi tam bohužel poslední rok dva pár věcí hodně kalilo...

Pouť v Července

Léto bylo krásné a klidné, nejhezčí, které jsem dosud zažila, byť první, kdy jsem neměla školní prázdniny. Mezi vzpomínkami kromě úžasného Festivalu fantazie utkvěla dovolená v Normandii a Bretani s mámou, bytcon u FF bratrů a pouť u Maruxse v Července. I podzim se nesl v pohodovém a klidném duchu. Prožila jsem nádhernou oslavu narozenin, nejkrásnější v mém životě - nejprve víkend s miláčkem, kdy jsme byli na výstavě Šangri-la, která mě kdysi v Brně naprosto okouzlila, a poté na show orientálního tance, a následující týden úžasný bytcon u mě doma, na který přišli téměř všichni z Cyrana. Ještě jednou všem moc děkuji, bylo to parádní.

Před narozeninovo bytconí oslavička v cukrárně s nečekanými dárky - Cyrano blogem od Maruxse a ovečkou od Lilith

Na podzim se mi podařila ještě jedna úžasná věc - zrealizovala jsem svou bakalářku. Vytvářela jsem v ní e-learningový kurz o současné české fantastice pro knihovníky a dohodla jsem se s Masarykovou univerzitou, že v případě úspěšného obhájení kurz umístím na její server a opravdu uskutečním. Byl o něj nevídaný zájem, který dalece převýšil kapacitu, a dopadl víc než dobře - ze 46 přihlášených ho úspěšně dokončilo 37. Proto jsem ho letos přes zimu aktualizovala, vylepšila a bez omezení kapacity nabídla znovu - 248 přihlášených studentů mluví za vše.

Plakát ke druhému běhu kurzu

Před fanovským Silvestrem, který jsem si tentokrát ujít nenechala, jsem zažila ještě skvělý vánoční firemní večírek, na jehož přípravě jsem se podílela - vystupovala jsem tam s hedvábnými vějíři a pro paní ředitelku, která odcházela do důchodu, připravila na rozloučenou fotoknihu o knihovně. Kolega z fotek připravil nádhernou prezentaci s hudbou a komentáři, která zajistila akci dojemnou a výjimečnou atmosféru. Bylo to moc příjemné.

Vystoupení s hedvábnými vějíři

Rok 2013 tedy byl úžasný a skvělý a budu na něj vzpomínat jen v dobrém. Samozřejmě ne vše dopadlo dobře, ale to nikdy. Věci, které se pokazily, se letos zase trošku slepily a já věřím, že i rok 2014 pro mě bude jen a jen pozitivní.