Pokud bych měla charakterizovat loňský rok, snad nejvýstižnější slova by byla cestování a sport. O svých dalekých i blízkých cestách jsem již psala, takže se teď můžeme vrhnout na pohyb. A bylo ho fakt dost!
V zimě a začátkem jara jsem poctivě chodila dvakrát týdně na jógu. Nepřestala mě bavit, ale našla jsem si aktivity mému srdci bližší, a jelikož potřebuji i odpočívat, na jógu už moc nezbývá sil. Vůbec si to nevyčítám, naopak - věnuji se tomu, co mě nejvíc baví, a to je... nepřekvapivě chůze. :D Já jsem prostě chodec, a loni jsem toho našlapala opravdu dost. Jednak jsem na jaře, v létě a částečně i na podzim absolvovala spoustu turistických pochodů, hlavně jsem však procházkovala po Olomouci a okolí. O víkendu klidně sama někam dál za město a ve všední dny aspoň těch šest, sedm kilometrů ulicemi. Začátkem léta jsem si zvykla chodit na procházky ráno před prací a postupně zvyšovala počet kilometrů, až jsem se dostala k rekordu - 9 km. Vyrážela jsem opravdu téměř každý den (zastavil mě jen silnější déšť) a byla zvědavá, jak dlouho mi to s nastupující zimou a tmou vydrží. No a vydrželo, chodím furt. V šest vycházím z domu a o půl osmé vcházím do knihovny. Číst nemůžu, tak jsem si zvykla aspoň poslouchat přes mobil rádio, ale už se moc těším na sluníčko, to se totiž chodí jedna radost, a když se nemusím do procházek nutit ani teď, jak to asi bude vypadat na jaře? :D
Na běžkách v Jeseníkách - postoj a lá Zeman :D a zbrusu nové (a krásné!) oblečení
Co se týče dalších sportovních aktivit, byla jsem dvakrát běhat (a absolvovala rodinný běh v rámci půlmaratonu) a budu pokračovat na jaře, protože nás v červnu čeká s Fridexem dlouhá štafeta (10 a 11 km). Ale moc to hrotit nebudu, běhání mě nebaví, narozdíl od chůze dost vysiluje (vím, chce to trénink), a na závod jsem se přihlásila pro ten pocit startovat před fanoušky (jakože ne mými, ale prostě Olomoučáky, kteří se jdou vždy v hojném počtu podívat), za zvuků Smetanovy Vltavy... A taky taková výzvička, jsem zvědavá, jestli zvládnu uběhnout svůj úsek za 1:20, což jsem si stanovila jako limit. No a na medaili se samozřejmě rovněž těším, snad bude. :D
Nástup na nejtěžší ferratu v Dolomitech
Jinak jsem jezdila jako drak na kole, a to klidně i na hodinku dvě po práci - víkendové celoddení výlety jsou super, ale mě baví se i jen tak krátce projet a pořádně roztočit pedály. Byla jsem i několikrát v bazéně, hlavně teď v zimě, plavání mě moc baví, a na rozdíl od chůze mě z něj nebolí kyčle. :-) Samozřejmě jsem byla i na sjezdovkách, v lednu jsem vyzkoušela poprvé v životě snowboard, to byla legrace (hlavně při výstupu ze sedačky, mám dojem, že jsem bez pádu z těch deseti jízd zvládla vystoupit tuším jednou), a dokonce jsem stihla i běžky. Na poslední chvíli - 30. 12.! A jsem moc ráda, i když namožená třísla cítím ještě dnes, holt když si na to člověk stoupne po dvou letech a hned vyrazí na 25 kilometrů...
Cyklovýlet na Velký Kosíř
A rok 2017 byl i ve znamení lezení - absolvovali jsme tři ferratové dovolené, a hlavně na podzim chodili na kurz lezení na umělé stěně, který byl naprosto perfektní. Já to sice ještě moc nezvládám, ale baví mě to, a jsme kompletně vybavení (máme sedáky, lezečky, lano, pytlík s magnéziem a na Vánoce jsme dostali batoh s plachtou na lano), takže určitě budeme vyrážet i sami. Zatím jsme byli jednou a jsem sama zvědavá, jestli se na stěnu dostaneme aspoň jednou za čtrnáct dní. :-)
Moravianskou padesátku jsme si nemohli nechat ujít - opět jsme zvolili trasu 35 km
No a nějaké to cvičení doma samozřejmě taky bylo, i ty činky jsem párkrát zvedla (loni jsem si pořídila dvoukilové). Ale víte co? Mě to moc nebaví. Nemám problém s motivací, ale místo poskakování na místě radši vyrazím do bazénu nebo na procházku, místo kliků na stěnu... Ale čemu se věnuji ráda, jsou břišní svaly a střed těla - téměř každý den si dávám desetiminutovku, a vážení přátelé, fakt to stačí a je to vidět.
Tak sportu zdar! :-)
2025 ©