Báječná Noc kostelů 2015

V pátek 29. 5. 2015 se v Olomouci konal další ročník oblíbené Noci kostelů. Zatímco Noc muzeí mi kvůli křížení termínu se Světem knihy nikdy nevyjde, tuto akci jsem si letos již podruhé nenechala ujít. A byla jsem nadšenější než vloni! Hlavně proto, že tentokrát má účast nebyla spontánní, ale pečlivě naplánovaná, tudíž jsem navštívila i kostely, které jsem dosud zevnitř neznala.

S Mortem jsme začali v šest na Nových Sadech v kostelu sv. Filipa a Jakuba. Vzali jsme si tam poutnické pasy, do kterých jsme sbírali razítka (podařilo se nám jich shromáždit 12). Po vyzvánění, kterou celou akci zahájilo, začala komentovaná prohlídka, ale my jsme se radši vrhnuli na poznávání malého svatostánku po vlastní ose. Nadchlo nás, že jsme mohli vylézt do kazatelny, to se mi ještě nikdy nepodařilo. A moc se nám líbil i výstup ke zvonům a na půdu. Bylo zajímavé se projít po trámech a mít pod sebou kamenný strop kostela...

Pak jsme zamířili na Novou Ulici do kostela P. Marie Pomocné. Kúr a věž byly bohužel zavřené, takže jsme si alespoň prohlédli interiér, pěkně udělanou křížovou cestu a poslechli jsme si kousek vyprávění o historii olomouckého skautingu. Chtěla jsem se poté svézt do města tramvají, protože mně začínaly bolet nohy, ale Mort mě přesvědčil, že než bych došla k zastávce, můžu klidně jít přímo do města. A tak jsme šli pěšky, u našeho domu vyzvedli Fridexe a hurá k dalšímu chrámu.

Tím byl Husův sbor na Náměstí Hrdinů. Pod ním je kolumbárium, kam chodím za prarodiči, ale v prostorách sboru jsem nikdy nebyla. Byl vystaven ve dvacátých letech 20. století a zaujal mě jednoduchou, strohou, ale monumentální podobou. Nadchla mě možnost vylézt na věž - můžete se těšit na další díl Ptačí perspektivy! Církev si tu připravila zajímavý doprovodný program, ale my jsme se moc dlouho zdržet nemohli, čekal nás totiž výlet na okraj Olomouc, do Černovíra...

Fridex byl unavený a šel domů, Mort jel na kole a já naskočila na autobus. I těch pár minut sezení mi dodalo energii. V černovírském Sboru Prokopa Holého jsem rovněž nikdy nebyla, byť kolem něj jsem jela nespočetněkrát. A toužila jsem se do něj podívat hlavně proto, že zde byla možnost si zazvonit na zvon. Ale bohužel se mi lano nepodařilo dobře rozhoupat. :-( Připadala jsem si jako blbec - až do dalšího kostela, kde jsem se dozvěděla, že se musí za provaz zatáhnout určitým způsobem. Prostě - žádná sranda. Ve sboru jsme také vyslechli kousek krásného koncertu sopránových árií. Nádherně to znělo!

Svezla jsem se opět autobusem, s Mortem jsme se potkali u Finančáku a zamířili do centra. I tam totiž čekaly kostely a modlitebny, které jsme nikdy nenavštívili. Ale cestou jsme se stavili i na známých místech. A dobře jsme udělali! V dominikánském kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie jsme se totiž dostali na nádhernou klášterní zahradu. Krásně upravenou, i s fontánkou, dětským hřištěm... Krásný kout zeleně v centru města.

A když jsme šli přes náměstí, tak jsme se stavili i u sloupu Nejsvětější Trojice - ale jen pro razítko, v kapli uvnitř jsme byli tisíckrát, a navíc tam byla velká fronta, kterou jsme neměli čas vystát - báli jsme se, že nám další místa zavřou. Z toho důvodu jsme rezignovali i na blízký kostel sv. Michala a kapli Jana Sarkandra. Zamířili jsme přímo na Dolní náměstí, do kapucínského kostela Zvěstování Páně. I tady jsem byla mnohokrát, poprvé jsem si však mohla projít chodbou okolo hlavní lodi a nakouknout za oltář. A pak už jsmě spěchali do kaple Neposkvrněného početí P. Marie, zřízenou na místě čajovny. Řádové sestry tu provozují moc příjemnou kavárnu - krásně to vonělo, někdy sem určitě musíme zajít na něco dobrého! Po točitých schodech jsme se dostali do knihovny, do kaple a z ní na parkán s krásným výhledem na Bezručovy sady. Nádhera!

Cestou k Blažejskému náměstí jsme se zastavili v kostele sv. Kateřiny. Znám ho velmi dobře z dětství, byl jsem tu po mnoha letech a překvapilo mě, že je docela malý. Jak se perspektiva vnímání věkem mění. :-) Na náměstí jsme navštívili modlitebnu Bratrské Jednoty babtistů, kde jsme dostali i minivýklad. A pak už honem na Církevní gymnázium Německého řádu, do kaple Panny Marie Bolestné. Bylo už po půl jedenácté a báli jsme se, že bude dávno zavřeno, výsledek ale překonal naše očekávání - nejen, že jsme se dostali dovnitř, ale kromě kaple jsme nahlédli i do učeben, knihovny, počítačové místnosti a dostali ke škole výklad. Krásná budova, zvenku i zevnitř.

No a to bylo všechno. :-) Už se moc těším na další ročník - v Olomouci stále ještě pár kostelů k objevení zbývá. :-)