Letos jsem absolvovala již sedmý Festival fantazie v řadě! To je pořádná porce zážitků. A když se ohlédnu zpátky, je funny sledovat, jak se postupně měnil způsob mého prožívání conu - od přednášek, usínání o půlnoci a ani kapky alkoholu po nekonečné povídání, výlety, seriály, bdění do svítání a spoustu ciderů (:D)...
FF nebyl můj první con, ten jsem absolvovala již dva roky před tím. Přesto jsem na něm stále byla ještě typicky začátečnický fan - na rozdíl od řady (a myslím, že většiny) dalších mě do Chotěboře nepřivedla parta zkušených conařů, ale jela jsem s kamarádkou a absolutně nikoho tam neznala. Rozhodla jsem se strávit na conu týden, od pondělí do neděle, a hned poprvé jsem si dopřála pohodlí v podobě úžasné ubytovny na obchodce. Neničila jsem se tedy spaním na zemi, ale ani jinak - chodila jsem na normální obědy, vůbec nepila alkohol, a protože jaksi moc nebylo s kým povídat, chodila spát každý den ještě před půlnocí.
Ze sociálního úhlu pohledu tedy velmi chudé eFeFko. Zato co se týče přednášek, nekonečná porce nových poznatků a zajímavostí. Pendlovala jsem mezi liniemi - ne všemi, ale většinu jsem navštívila - a zaplňovala si sezením v přednáškových místnostech opravdu takřka celé dny. A měla nervy z toho, že se kvůli pořadům nestihnu naobědvat. :-) Ale taky jsem docela často chodila do kina. A po většinu času byla sama. S kamarádkou jsme se občas potkaly a čas od času spolu zašly na nějakou přednášku, ale každá měla co se týče programu poměrně odlišné priority, takže jsem fungovala jako naprosto samostatná jednotka.
Tohle je pro mě teď, po osmi letech, něco naprosto nepředstavitelného. :-) Přesto jsem z Chotěboře odjížděla nadšená - ne v takové euforii, v jaké jsem se začala vracívat z conu po dvou, třech letech (ano, přesně v době, kdy se mou prioritou stali přátelé a ne program), ale bylo mi okamžitě jasné, že v roce 2009 pojedu znovu. A další rok zase... a zase... a zase...
...takže jsem si letos udělala již osmý zářez. Co se změnilo? Téměř úplně všechno. Zůstala jsem sice věrná obchodce (každý den se pořádně umýt a vyspat na posteli v klidném prostředí je nepřekonatelné), stále se snažím chodit na jedno teplé jídlo denně (ačkoliv nyní už k mnohem levnějších číňanů) a v kině jsem stálý obyvatel, ale jinak je můj způsob prožívání FF úplně jiný. Dýl spím (protože jsem mnohem déle vzhůru), program předem neřeším (a pravidelně ho - tedy papír s jeho rozpisem - v průběhu dne ztrácím), "normální" (čili vážné či literární) přednášky měním za ty vtipné či seriály, naučila jsem se chodit hrát deskovky a nekonečně mnoho času trávím ve společnosti kamarádů, kterých znám za ta léta už opravdu dost. Taky se "nebojím" udělat si výlet i mimo místo conání - ostatně je to po těch dnech příjemně osvěžující. A snad ještě jedna změna - zatímco v roce 2008 se mi zdálo těch sedm dní na conu nekonečně dlouhých, letos to uteklo jako voda (a to jich bylo o tři víc).
Co se však nezměnilo a nezmění nikdy - Festival fantazie je naprosto úžasný, a pokud to bude jen trochu možné, nenechám si ho nikdy ujít.
2025 ©