Předposlední den roku 2014 jsme vyrazili do Prahy, abychom podpořili naši milovanou Moru v těžkém klání proti Spartě. Tři vybojované body byly krásnou tečkou za skvělým výletem.
Naše cesta začala v 7:43, kdy jsme odjížděli z Olomouce. Samozřejmě Regiojetem, který nás tentokrát vyšel opravdu hodně levně. V Praze jsme byli na čas, takže jsme si mohli pomaličku projít cestu z nádraží přes centrum na Kaprovu, kde jsem měla pracovní schůzku. Kvůli turistům byly všechny stánky na vánočních trzích otevřené, naše procházka mezi nimi vyústila ve snahu najít co nejlevnější svařák. Moje předsevzetí "50 kaček za dvě deci teda rozhodně nedám!" vzalo za své, jakmile začala pořádně působit venkovní teplota -7°. A samozřejmě, že jsem později s kelímkem v ruce narazila hned za rohem na levnější... Ceny variovaly od těch padesáti až po "olomouckou" cenu 29 Kč.
Ráno byla obloha jak vymetená, později se bohužel zatáhlo
Konečně jsem se podívala do Epochy! Těch knížek! Nejradši bych si odnesla půlku skladu, ale kvůli hokeji jsem s sebou nechtěla nic tahat. Strávila jsem necelé dvě hodiny velmi užitečnou diskuzí s šéfem o novém webu Fantastické Epochy (držte palce, bude to výzva) a pak se vydala za Fridexem a Pepíkem do hospody na oběd. Poté jsme zamířili do muzea voskových figurín - toho levnějšího, ale i tak to stál za to. Zklamala nás jen absence WC. :D Pěknou procházku zejména českou historií zakončila přechodná výstava voskových celebrit - George Cloonyho, Brada Pitta, Baracka Obamy atd. Fotili jsme o sto šest, bohužel můj foťák je v interiéru naprosto neschopný. :-/
My a celebrity
A potom už nastal čas pomalu se přesunout do Holešovic koupit lístky na hokej. Využili jsme brzkého příchodu a nechali se Sparťanem vyfotit před stadionem (fanoušci domácích týmů jsou co se týče focení hrozně milí, i v Pardubicích nás víc než ochotně cvakl). Protože byla opravdu pořádná zima, místo keškování jsme zamířili do hospody, kde jsme přečkali zhruba hodinu a půl do začátku utkání.
Společná fotka před stadionem; ve fanshopu jsem si samozřejmě musela koupit placku (sbírám je); v sektoru hostí
Tipsport arena je super, obrovský prostor na procházení a teplo, bohužel taky ale šílené fronty na občerstvení. Ve fanshopu jsem si koupila placku a pak už jsme se vydali hledat sektor hostů. Byl relativně dobře umístěn, kvůli reklamám jsme ale neviděli dolní část jedné branky. Ale to kotel domácích, který byl naproti na stejném místě, taky ne. Překvapilo mě, že byl relativně malý, v podstatě téměř stejně velký jako ten náš. Fanoušků přišlo dost, ale naprostá většina z necelých 6 000 sedělo. Akustika ale nic moc, arena je velká a není tak kompaktní jako náš zimák. Sparťanský kotel fandil skvěle, o sedícíh fanoušcích se to už moc říct nedá, ale každého věc, jak fandí, tohle rozhodně neodsuzuju, hlavně, že přišli. :-) Co se týče našeho fandění, tak začátek zápasu byl vtipný, neměli jsme vyvolávače, takže to spíš byly takové nesesynchronizované krátké výkřiky, ale postupem času se to zlepšilo a prý jsme byli i slušně slyšet v televizním přenosu. Což je super, protože nás bylo jen asi padesát nebo šedesát. A neměli jsme buben ani žádný jiný instrument! A fandili jsme hodně slušně, dokonce ani nezazněl snad povinný popěvek Spartá, Spartá, b.... partá :D.
Utkání začíná! Leonidovou přilbou vjížděli domácí hokejisté na led
Co se týče hokeje, zápas byl super! Naprosto vyrovnaný, plný nevyužitých přesilovek a nervy až do konce. Modlila jsem se za bod, ale nakonec 27 sekund před koncem první a naštěstí také poslední gól utkání - ze strany Mory, takže jsme brali skvělé vítězství a tři body! Po konci utkání jsme se ještě s Pepíkem šli zúčastnit fanouškovského PFka na led. A pak už jsme vyrazili na nádraží Holešovice, kde nám měl jet přímý vlak do Olomouce. Pepík se ale asi nějak blbě podíval, protože bez přestupu bylo možné jet jen z hlavního nádraží. Takže jsme se svezli metrem, proseděli hodinu a půl ve fast foodu a zamířili na nástupiště. Cesta byla dost šílená, měli jsme hodinu zpoždění na odjezdu, navíc jelo hodně lidí, takže jsme se ani nemohli natáhnout. Na začátku taky hrozně žhnulo topení, pak ho někdo vypl a naopak byla skoro zima. Nějak jsme to každopádně přežili a v Olomouci měli štěstí v neštěstí - přijeli jsme čtvrt hodiny před odjezdem nočního autobusu, což byla vzhledem k frekvenci jeho jízdy cca jednou za hodinu a půl super náhoda. Do postele jsme se dostali ve čtyři. Výlet byl náročný, ale stál za to!
2025 ©