Nemůžu žít bez

Před více než dvěma lety jsem tu psala článek o tom, bez čeho můžu žít, a to platí víceméně dosud. Ale bez čeho naopak žít nemůžu? Hor, respektive přírody, pohybu (hlavně chůze), čtení (knížek, časopisů, novin a klidně i reklamních letáků :D), práce (a opravdu tím myslím zaměstnání, které mě živí) a kvalitního jídla.

Hory, hory, hory!

V posledních dvou letech se frekvence našich výletů do hor významně zvětšila, až mě někdy napadne, jestli se toho náhodou nepřejím. Ale pak se stačí podívat na pár fotek a zase: "uíííííí, já tam chciiiii!" Nejlepší jsou samozřejmě ty pořádné (Alpy, Tatry), ale nepohrdnu ani Beskydy či Jeseníky. A když je v těch horách ledovec či ferrata, tím líp! A ideálně bez lanovky či blízkého parkoviště - mám ráda v horách klid a jak jsou lidi čím dál línější, tak jich je na takových místech vždycky spousta. Ale úplně civilizaci nezavrhuji, třeba přes ledovec chci chodit jen po vyšlapané stezce za nějakou skupinkou, ať vím, že je cesta víceméně bezpečná. :-) A na horách dál od lidských sídel je parádní i to ticho, kdy slyšíte jen sem tam nějakého turistu, ale žádná auta, žádné ptáky... 

Lezu na Dachstein

V Alpách jsem byla nespočetněkrát (i na lyžích), navštívila jsem ale i několikrát Tatry, potulovala jsem se i po skotských horách, v Řecku vylezla na Olymp... Jediné velké české pohoří, které neznám, jsou Krušné hory. Ale strašně dlouho plánujeme České Švýcarsko, takže snad to někdy konečně klapne. Nejvýš jsem se vyšplhala na Schluchtkogel (3 472 m. n. m.), v plánu je čtyřtisícovka Gran Paradiso a samozřejmě střecha Evropy Mont Blanc. A kdybychom hodně našetřili, tak mou vysněnou horou je Kilimandžáro (5 895 m. n. m.)!

Velký Kriváň - nejvyšší vrchol Malé Fatry

Hýbeme se

Jsem závislá na pohybu, to je naprosto evidentní. Když mi není dobře a musím snížit aktivitu, potichu zuřím. A nejsem náročná, stačí mi chůze, která se mi osvědčila jako výborný prostředek pro zvýšení kondice, zhubnutí i posílení imunity. Kdepak speciální botky či hůlky, rázuji si to po Olomouci a okolí klidně i v sukni, sandálech... Navíc procházky (každý den se snažím nachodit 15 km plus o víkendu sem tam nějaký náročnější výlet) kombinuji se silovým tréninkem - chodím s batohem pro nákup. :D Ale i když je chůze bezva, tak je mi jasné, že jen ta nestačí. Proto každé ráno věnuji deset minut cvičení, soustředím se hodně na core, ale zapojuji i zadek, paže... V zimě ráda chodím plavat a v létě šlápnu do pedálů, pravidelně se taky chystáme chodit lozit na stěnu, ale chůze a turistika je základ.

Pochody KČT jsou fajn, vždycky je diplom a někdy i medaile :-)

Knížky, časopisy, noviny, letáky...

Další mojí závislostí je čtení. Záměrně neříkám knihy, protože ač i těch přečtu dost (letos plánuji dát stovku, což se mi už jednou podařilo), miluju hlavně samotný akt čtení. Jsem obrovský čtenář časopisů a novin, ale když není zbytí, ráda se začtu klidně i do reklamních letáků. :D Jsem zvyklá číst za chůze, a proto toho přečtu tolik. Co se týče žánrů, je mi to fuk, čtu to, co mě zaujme, většinou podle anotace. Hodně se mi líbí historické romány, rodinné ságy, detektivky a krimi romány, naopak dříve preferovaná fantastika je už v pozadí. Občas sáhnu i po literatuře faktu, ale už mnohem méně než dřív. 

Svět knihy 2017

Práce jako koníček

Od zhruba sedmé třídy jsem měla jasno - budu knihovnicí! Absolvovala jsem střední a vyšší odbornou školu s tímto zaměřením a po roce a půl na pracáku se dostala na svůj vysněný post katalogizátora v univerzitní knihovně v Olomouci. Při práci jsem si pak ještě dostudovala dálkově vysokou, samozřejmě knihovnický obor. :D A ani po pěti a půl letech mě práce nepřestala bavit, naopak - ráda říkám, že jsem vyhrála jackpot. Práce v oboru, cca dva kilometry od domova, v nádherné historické budově, v centru města, na naprosto pohodovém místě, kde je klid a můžu si pracovní dobu uzpůsobovat dle potřeby? Státní instituce je navíc jistota a z univerzity plynou další benefity typu levná a dobrá menza, rektorská volna a podobně ;-). A že je práce za počítačem nudná? Jak kdy, někdy mě to samozřejmě nebaví, těžko se soustředím, ale katalogizace je různorodá práce - dostávám na stůl knížky z mnoha oborů a v rozličných jazycích, takže je to občas pěkná detektivka. Škoda, že mi jdou informace jedním uchem tam a druhým ven, jinak bych byla nejchytřejší na světě, protože mi před očima proudí témata od medicíny přes právo až po obrovskou šíři humanitních oborů. V knihovně moc nejde šplhat po kariérním žebříku, max. se stát vedoucím pracovníkem, po čemž netoužím, mám ráda svůj klid a vědomí, že se můžu v případech krizech obrátit na příslušné osoby. A dovedu si představit, že tu zůstanu do důchodu. Ale nikdy neříkej nikdy. :-)

Výhled z kanclu

Jídlo pro zdraví

Vždycky jsem jedla víceméně zdravě, ale od té doby, co samostatně bydlím, jsem se o výživu začala více zajímat. Ne, že bych četla jednu knížku na toto téma za druhou a sypala vědomosti z rukávu, ale v hrubých obrysech vím, co je zdravé a co mému tělu dělá dobře. Naštěstí mi zdravé jídlo chutná, takže si ho hojně dopřávám a hřeším jen jednou za čas, zvláště na horách, kdy do sebe v rámci přežití výkonu láduju vídeňské kávy, štrůdly, zmrzliny a podobně. :-) Doma se snažím jíst pravidelně a kvalitně, to ale neznamená, že bych kupovala třeba bio potraviny, naopak - jím například jen bílé jogurty, které jsou levnější než ovocné, hodně zakysaných mléčných výrobků, obyčejné ovesné vločky... Ale za jídlo utrácím hodně, kupuji si dost ovoce a zeleniny, ořechů, kvalitní šunky... Ale nevařím. Jen sem tam nějaká vaječná omeleta či placka, o víkendu špagety, a to je v podstatě vše. Jsem na vaření dost líná, ale plánuji se taky v rámci zpestření jídelníčku "zlepšit".

 Oříšky, to je moje! Miluji hlavně mandle, para ořechy, kešu a lískáče

A bez čeho se neobejdete vy?