Výlety jsem měla ráda odjakživa, ale čím jsem starší, tím víc toužím strávit co nejvíce času v přírodě. Minulý týden jsem vyrazila na kole do lesa kousek od Olomouce a nejen tam, ale i cestou jsem byla jak v rauši - usmívala jsem se tak, že mně bolely koutky, a rozněžnilo mě cokoliv, od housátek přes rozkvetlé stromy po pampelišku u silnice...
Ne, že bych chtěla bydlet na vesnici. Mám ráda město a pohodlný způsob života, který s sebou přináší, ale volný čas bych nejraději trávila všechen někde venku. Na kole, na bruslích, na procházce, těsně za městem či někde daleko... S přítelem, kamarády a klidně i sama. Při poustevničení si člověk krásně vyčistí hlavu a dostane se do neskutečného klidu, samotářské putování tedy velmi doporučuji.
Podzimní výlet do údolí Bystřice
Mezi čtyřmi stěnami moc dlouho nevydržím. Asi je to i prací, kterou miluji, ale přece jen v ní musím sedět osm hodin na zadku před počítačem, což je tím šílenější, čím hezčí počasí venku je. Zkázou je pro mě nemoc - jakmile mi je aspoň trochu dobře, hned bych zase někam vyběhla, ale zase mám dostatečnou sebekázeň na to, abych se pořádně doléčila. V současnosti na nějaké výletování moc nemám čas i kvůli rekonstrukci bytu, kam se budeme v létě stěhovat. Minulé jaro jsem strávila nad diplomkou, letos v oblacích prachu. :D Ale loni byly teplé měsíce opravdu krásné, bez ohledu na trýznění nad klávesnicí, takže jsem odhodlaná si i letos jaro užít, co to jen jde.
Znáte hezčí pohled? Les Království
Cestování je kapitola sama pro sebe. To si nechám na další článek, protože si v poslední době připadám až šíleně, jak moc toužím někam jet, něco poznat, něco zažít. A ne, není to nespokojeností se současným životem. Zařídila jsem si ho tak, jak mi vyhovuje. Jen prostě... žijeme jen jednou a já považuji cestování a vůbec zážitky (o tom výhledově další článek) za jednu z nejlepších investic. Mnohem lepší než nové oblečení, nábytek či knihy.
V lesích kousek od Grygova
A kam nejraději vyrážím? Po práci ráda chodím na okraj Olomouc, takový téměř osmikilometrový okruh okolo Mlýnského potoka, přes část Hejčínských in-line stezek a kolem jezdeckého areálu, finačního úřadu a fotbalového stadionu domů. Z in-line stezek je krásný výhled na Sv. Kopeček a člověk je tam opravdu už v té pravé přírodě. A pak samozřejmě miluju lužní lesy, takže Litovelské Pomoraví a les Království u Grygova, to je moje. Moc pěkně se chodí i okolo Radíkova a na podzim jsem si prošla i údolí řeky Bystřice. Překvapivě mě moc nelákají olomoucké parky, které jsou nádherné, ale pro mě zkrátka až příliš v centru. Přitom stačí půlhodinka chůze a člověk je za městem. A i proto Olomouc miluju.
Sv. Kopeček - procházka na Štědrý den
Tuhle trasu bych už prošla i se zavázanýma očima
2025 ©