Období: rok 2017

Bývala jsem sova, která dokázala vstát před dvanáctou a dělalo jí hrozný problém vylézt z postele tak, aby stihla autobus v půl šesté... Pak jsem začala pracovat a velmi rychle si zvykla, že budík zvoní v 6:15. Ale o víkendu jsem pořád dokázala vyspávat. No a pak se ve mně přeply biorytmy a já zjistila, že nejlépe se mi zahajuje den pěkně v klídku a pohodičce, a tak jsem si přetočila budík na půl šestou. Většinou se budím ještě před jeho zazvoněním, a jak jsem začala chodit spát dříve i o víkendu, tak vyskakuju z postele v šest i v neděli.  číst dál

Řidičák jsem si udělala v 18, napoprvé, a byla jsem asi spíš výjimka v tom, že jsem doma byla doslova nucena řídit. Ideálně sama. Ať se to naučím. Takže tři týdny od získání papírů jsem drandila po německé dálnici, zleva zprava auta svíštící si to 180tkou, s tátou spokojeně pochrupkávajícím na zadním sedadle. Od té doby jsem najezdila tisíce a tisíce kilometrů, něco "vytunila" takřka k dokonalosti, něco úplně zapomněla, a ačkoliv se ani náhodou nepovažuju za skvělého řidiče, musím zaklepat, že zatím jsem jen dvakrát odřela auto o stěnu garáže a jednou v plné rychlosti napálila na přehlédnutý obrubník. Hlavně se však (prý) se mnou lidi v autě cítí bezpečně! číst dál

Kancelářská práce je z hlediska zdravého životního stylu zlo. Minimální pohyb, několikahodinové sezení není pro člověka přirozené a likviduje mu pohybový aparát, ať se snaží dodržovat všechny ergonomické zásady, o vejrání do monitoru ani nemluvě. Přesto lze proti tomu bojovat. A ne jen obligátním protažením šíje a koukáním do zeleně! číst dál

Koupila jsem si pohankovou mouku a od té doby "ujíždím" na palačinkových snídaních. Zatím jsem vyzkoušela tři recepty (vaječné s kakaem a bez a bezvaječné) na těsto, a i když jich určitě existuje víc, s možnostmi, co dát na vrch, mi to bohatě stačí. Protože pohankové palačinky mají milion variací! číst dál

Jsem velký odpůrce předsudků a bojovník za plnění si snů bez ohledu na myšlenky "co by tomu řeklo okolí". Ano, ano, budu mluvit opět o housličkách, na které se od konce října snažím tak nějak naučit vrzat. Nejde mi to, je to příšerně těžké (ale ne víc, než jsem čekala), ale malilinkaté krůčky vpřed přece jen činím, a protože to dělám čistě pro radost a nestanovuju si šílené cíle, baví mě to. Prostě hraju! číst dál

V roce 2017 jsem si rozhodla plnit své sny. Ne, že bych to dřív nedělala. Ale s vědomím, že život je fakt krátký a člověk neví hodiny, jsem se rozhodla zbytečně neotálet, překonat své obavy, nakouknout z komfortní zóny a začít pracovat na tom, co mě dlouhodobě trápí. A dařilo se mi to skvěle! číst dál

Americká producentka a scenáristka Shonda Rhimes nebyla spokojená se svým životem, a tak se rozhodla po jeden rok odpovídat ANO. I na věci, kterých se vždy obávala. Překonala sama sebe a stala se z ní šťastnější, sebevědomější žena. A napsala o tom knihu Year of yes. Na to, abych přijímala všechny výzvy, nemám (respektive ani nechci), ale jedním z mých předsevzetí na letošní rok je více vystupovat ze své komfortní zóny, otevírat se novým zážitkům a zkoušet věci, které by mi dřív ani nepřišly na mysl. Protože jsem přesvědčená, že to člověka nesmírně obohacuje. číst dál

Ano, i v oblasti pohybu mám spoustu přání a cílů. Hýbu se, protože mě to baví, protože jsem ráda v kondici, a protože bych se jinak vzhledem k tomu, že mám sedavé zaměstnání, asi rozpadla. Nechodím do fitka, nezvedám železa, neběhám, jen cvičím jógu a poskakuju si různě doma a v práci, stačí mi vlastní váha, bosu, rotační disk, gymnastický míč a činky. Nemám botky ani speciální sportovní oblečení, protože mi kočky drásají karimatku, tak posiluju normálně na parketách, a úplně to stačí. Ale pár přání v oblasti fitness mám. Co si chci splnit? číst dál

Snídaně je jednoznačně mé nejoblíbenější jídlo. Baví mě zkoušet nové recepty a dbám i na to, aby jídlo na talíři dobře vypadalo. Ráno jím nejraději sladké, tím ale nemyslím, že bych se ládovala zákusky. Sladím ovocem, kokosem, skořicí... a výjimečně trochou medu. Recepty nevymýšlím, hledám si je na internetu, jen si je přizpůsobuji, takže na ně určitě na spoustě míst narazíte. V poslední době jsem si zamilovala zejména mikrovlnkové koláčky a lívanečky, takže pokud se chcete inspirovat, jakou dobrotu si ukuchutit, račte číst dál. číst dál

Stejně jako já. Jógu jsem poprvé vyzkoušela v rámci Festivalu fantazie loni v červenci. V srpnu jsem v průběho mého sportování v olympijském parku zašla na její dynamičtější variantu a od září se powerjóze věnuji pravidelně. Nejprve jednou za čtrnáct dní, ale od prosince mi čas umožnil cvičit dvakrát týdně. A ověřila jsem si, že čím častěji, tím lépe! číst dál

Téměř každý zážitek roku 2016 skvělý a máloco bych nechtěla prožít znovu. Přesto se několik z nich zapsalo do mé paměti zlatým písmem. Pojďte se společně se mnou ohlédnout za výjimečnými okamžiky právě uplynulého roku! číst dál

Ani desetistupňový mráz mě neodradil od procházky. Obula jsem si sněhule, péřovku, nos schovala do šály a vyrazila na svůj tradiční okruh na okraj města, kolem řeky a zpátky domů. A protože byla zima a tma, nevzala jsem s sebou knížku, ale jen si tak přemýšlela... číst dál

Když někomu přeji k narozeninám či do nového roku, začínám vždy zdravím. Nepotřebuji onemocnět vážnou chorobou či utrpět úraz, abych si uvědomovala, že zdraví je to nejcennější, co máme. Jistě, v životě jsou i další důležité věci (třeba na Titaniku byli zdraví, jen neměli štěstí, a jak to dopadlo :-)), ale zdraví je základ, od něhož se všechno odvíjí. Když nám není dobře, je všechno tak trochu naprd... číst dál

Že je hloupost si dávat novoroční předsevzetí? Že ho během pár dní stejně přeruším a vůbec, proč začínat zrovna v lednu, proč si nenaplánovat změny na jaro, kdy je více světla a příroda dýchá novým životem? Začátek nového roku je období pro rozhodnutí dobré jako každé jiné a já v něm vidím určitou symboliku, kterou ráda spojím s mými přáními a sny. Čeho bych chtěla dosáhnout v roce 2017? číst dál