Báječné léto (a podzim) 2019

Letošní léto přineslo zase trošku jiné zážitky než to loňské. Tradiční ingredience jako hory, ferraty a CK Kudrna (:D) ale samozřejmě zůstaly!

Léto jsem odstartovala červnovými víkendovými toulkami po Radstatských Alpách (povídání zde). Z rozpáleného Česka jsem utekla do nádherného koutu Rakouska do výšky kolem dvou tisíc metrů a prožila báječné dva dny ve společnosti komorní skupinky okolo horského průvodce Petera, jehož akce na mě skočila náhodou skrz kontextovou reklamu na Facebooku. Cestou jsem nadskakovala nadšením, poslední horská dovolená totiž proběhla začátkem března, takže šílený absťák.

A to jsem ještě netušila, že druhý chod po tomto výborném, ale přece jen předkrmu dostanu až v půlce srpna! Na červenec jsme totiž měli naplánovaný druhý pokus vyškrábat se na Gran Paradiso (o tom, jak náš první pokus skončil už na hranicích Rakouska s Itálií, si můžete počíst tady) - a zase to nevyšlo! Začaly mě zlobit nohy, co taky jiného :D, a protože jsme neměli nic zaplaceného, odložili jsme to. Na šílený termín, pět dní po návratu z náročného přechodu Julských Alp, ale jinam to už narvat nešlo a vzdát to nepřicházelo v úvahu, Paradiso byl můj top cíl pro letošní rok. 

Takže jsme nějak přežili červenec a první půlku srpna a pak už konečně zase do hor. Náš přechod slovinských Alp, na který jsme vyrazili s naší milovanou cestovkou Kudrna, má zajímavou genezi. Zájezd jsme si objednali už někdy na podzim, a zvolili jsme právě tento hlavně proto, že jsme si chtěli vyzkoušet putování na těžko (spíš v uvozovkách, spali jsme v chatách s polopenzí). A v Julkách jsme ještě nikdy nebyli. Ani jsem si nečetla program, až někdy na jaře mě to začalo vrtat v hlavě, i otevřela jsem si web Kudrny a začala se děsit, převýšení vypadalo naprosto šíleně. Navíc jsem vyhodila omylem smlouvu a začala přemýšlet, jestli vůbec jedeme na tento zájezd, a ne na ryze ferratový, který se konal ve stejném termínu. Ale už před obdržením smlouvy, kterou jsem si nechala znovu zaslat, mi bylo jasné, že to bude určitě ten původní, protože já bych si výstup na nejvyšší vrchol Julských Alp určitě ujít nenechala. :-) A samozřejmě. Dopadlo to samozřejmě skvěle, bylo to sice opravdu hodně náročné, ale patřila jsem k největším rychlíkům a namlsalo mě to k mnohem ambicióznějším věcem. O zdolávání Triglavu a spol. si můžete počíst zde.

V neděli jsme dorazili zpátky domů, pět dní se snažili zregenerovat (což šlo celkem snadno, protože hlava létala v nadšených oblacích) a v pátek večer opět do Alp - Gran Paradiso potřetí! A jooooo, konečně to vyšlo! A to byl jen začátek báječných deseti dní, během nichž jsme naprosto svobodně a bez jakékoholiv předchozího plánování projeli Itálii křížem krážem. Maličkou kaňkou na dokonalosti této dovolené byla naše zdravotní indispozice - kombinace náročné cesty, aklimatizace, velmi náročného výstupu ve vysoké výšce a určitě i krátkého odstupu od Slovinska vyústila ve virózu, takže jsme vzdali pokus o výstup na ještě jednu čtyřtisícovku a rozjeli se rovnou k moři. Už během dovolené mi hlavou kolovaly "kacířské" myšlenky, že tohle bylo super, ale přece jen ty Julky, skvělá parta, tři dny v horách.... byly možná o malouuuuunko lepší, ale nyní, s odstupem - nenene, nejlepší zážitek letošního roku byl stoprocentně výstup na tuto čtyřtisícovku, za který se s veškerou skromností můžu uznale poplácat po rameni. Nikdy bych neřekla, že budu schopná se vlastními silami dostat takhle vysoko! Reportáž tady.

A klapl dokonce i tradiční ferratový víkend s Fridexovou mamkou a tetou! V půlce září jsme si objednali nádherné počasí a fantastické teplo a vyrazili pod Dachstein. Na mé přání - už když jsme zde byli v roce 2016 s Kudrnou na prvním ferratovém zájezdu, ochala jsem nad parádním lanovým mostkem jedné ferraty. Bylo to super, jen škoda davů, které prodloužily dobu na lanech z tří hodin na 4,5, ale je to prostě vyhlášená cesta a počítali jsme s tím. V sobotu jsem si zcela neočekávaně zase jednou hrábla na dno (o tomto a dalších zážitcích z tohoto víkendu si počtěte zde) a v neděli jsme si zopákli naši druhou ferratu v životě. Skvělé to bylo. 

Ale to ještě nebyl konec! Tedy v mém případě - na konci září jsem poprvé sólo vyrazila s Kudrnou na ferraty do okolí Lago di Garda. Nechci se opakovat, ale u letošního léta prostě nejde jinak - opět naprosto skvělý zážitek a s přehledem nejlepší parta, kterou jsem kdy na zájezdech zažila. Takové souznění! Po příjezdu do Brna jsem polykala přes širokánský úsměv, kterou mi málem roztrhl koutky, slzičky štěstí a lítosti, že už je konec... Řádky plné nadšení najdete tady.

A protože mě někdo nahoře hodně miluje, nadělil mi nejlepší narozeniny mého života. Dlouho jsem toužila podívat se do Liberce, hlavně na Ještěd, taky do zoo, vyhlášeného akvaparku... Takže proč si to nenadělit jako dárek? Zamluvili jsme si krásný hotel a strávili nádherný víkend, během něhož jsme vylezli na místní kultovní horu, podívali se na zvířátka, do botanické zahrady, kafíčkovali v kočičí kavárně... Jen místo bazénů jsem si raději šla sama zameditovat na okraj města do krásných lesů. A večer jsme koukali na první díl StarDance. Co výš si přát? Snad jen víc takových narozenin. :-)

A pak ještě jednou do úvazků! Týden po Liberci jsem si nadělila ještě jeden dárek, jednodenní výsadek na krásnou ferratu k rakouskému jezeru Mondsee. S Ostravákem Peterem, s kterým jsem v červnu poskakovala po Radstatských Alpách. Počasí fantazie, parta nádherná, výhledy úžasné, ferrata lehká, ale zážitková, prostě dvacet hodin blaha.

V mezidobí samozřejmě proběhla spousta výletů a dalších akcích, ale tohle jsou moje letošní letní top vzpomínky, které se přidaly k velké spoustě skvělých dovolených z minulých let. A teď vzhůru na lyže a sněžnice!